Duben 2013

A tak...

30. dubna 2013 v 4:30 | Poeme |  Básně (má tvorba)
A tak si říkám, kam ten svět spěje,
když se had nám na prsou hřeje.
A tak se dívám, kdo se mnou dál jde,
ten, jehož přátelství jen tak nepojde.

A tak si zpívám do prázdna,
když opět se zvedám ze dna.
A tak zkouším něco nového,
vstoupit do světa snového.

A tak se usmívám podle vzoru,
nepodlehnout smutku, modernímu moru.
A tak neslyším rady, co mám dělat,
je to můj život, chci volat.

A tak...bez podhledu a nadhledu,
smutek a jiné podivnosti posílám k ledu.
Buďme šťastní, život je příliš krátký..
a tak se opij, bude ještě hrozně vratký.

Komunista

25. dubna 2013 v 12:09 | Poeme |  Parodie
To už bude 24 let, co jsme s klíčema mávali
a teď najednou, komunista přede mnou.
Trochu vázne hlas, to se někdy stává
taky hned co říct, slova jen, nic víc.

A ty se ptáš, co já,
koho volím, jak se mám.
No žijem, jak se dá,
znáš to přece sám.


Táhlo tě to zpět do politiky,
předvolební sliby, další řádky frází...
Ač vzdálen v historii,
vlastně pořád jsi tu byl.

Párkrát jsi kandidoval,
před volbama říkal, jak ti politika schází.
Brzy však já vím,
smířil ses i s Havlem.

A ty se ptáš co já,
a jak mi mělo být,
když ten kdo odejít má,
ráčil zůstat.

To člověku nechce spát
a jíst mu nechutná.
Den po dni tisíckrát,
ptá se a co obyčejný člověk?

Co o tom, co ty víš,
jak roky zvolna míjí.
Jak se dlouží stín,
přejeme si politiku bez třešní.

Co ty víš a znáš
o komunistických činech,
jak se hořkost vpíjí,
když spravedlnost mizí,
do čtyř holých zdí,
když se připozdí.

A ty se ptáš co já,
jak jen se neusmát.
je pozdě, jak se zdá,
tenkrát ses měl ptát,
koho odsoudit a
jakou stranu zrušit...

Politika a jiné násilí

14. dubna 2013 v 6:06 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Dnes TOP guru, kdysi lidovec,
tváří se jako chroust, chová jak blbec.

Někteří narudlí po revoluci zmodrali,
aby si funkce pěkně znovu rozebrali.

Napoleon z Elby utekl, opět vládne,
čeká se na Waterloo až definitivně padne.

Důchodce z Vysočiny si zvýšil důchod,
snad z nás neudělá nový evropský záchod.

V republice zní: Máš naše knížátko dávno spát,
neúspěšný, věčně unavený, prezidentský kandidát.

Vlastička nám dozpívala, možná chystá nový hit
s názvem: Buď Kalouskův přítel, budeš stále fit.

Sport s neustálými přestupy - to jest politika,
pozor na cenzuru, ať nepoznáš, jak bolí kritika.

Ve vězení někteří popíjejí milionové víno,
s úsměvem na rtech, tak vypadá politické dno.

Chlapci to přece myslí naprosto upřímně,
nad zproštěním viny zapláčou dojemně.

Kdyby politici proměnili své lži ve finance,
bylo by veselo v Národní bance.

A tak po volbách každý volič pořádně pláče,
do jakého průšvihu český politik opět skáče.

Existuje jediná jistota - konec světa,
zatím se tu šíří jen předvolební osvěta.

Boj s větrnými mlýny...

10. dubna 2013 v 0:13 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Naše boje s větrnými mlýny,
do srdce vrazily ostré klíny.
Vítr fouká dál a dál,
každý málem bitvu vzdal.

Den za dnem musíme bitvy vyhrávat,
nejraději bílým praporkem mávat.
Někdy síly náhle docházejí,
jindy nám naději za úplatu vracejí.

Větrné mlýny čekají na prohru,
zatím se nedaří, musíme hrát podivnou hru.
V ulitě sekundového štěstí,
občas dostaneme od naivity pěstí.

Boj s hrdostí, časem a pošetilostí,
oddělit dobro od zla, kolik v lidech zlosti.
Hledáme grál ve svých snech,
lopotíme se s nudou ve svých dnech.


Zázrak života málokdy vidí,
po vzrušení neustále slídí.
Snažíme se vstát a jít,
místo cílů raději sednout a pít.

Porazit větrné mlýny větrů závislostí,
které se dostávají do morků kostí.
Hřích naši doby - bát se žít,
bát se plnit si přání, za svým snem jít...