Duben 2012

Politický Hollywood

24. dubna 2012 v 16:23 | Poeme |  Homo politicus
Když vidím, co se všechno děje na naši politické scéně, tak si říkám, že jsou lepší než tvůrci Hollywoodu. V jednu chvíli to vypadá na tragický Titanic, pak náhle se z toho stane komedie ve stylu Růžového pantera. Místo, aby si někteří poslanci někdy řekli Drž hubu, raději by Jáchyma hodili do stroje (a nejen jeho). Poslanci přemýšlí, co si dát na oběd - Což takhle dát si špenát za velmi nízké ceny. Občas je tam Slunce, nějaké to seno v hlavě a hlavně pár facek. Některé poslanykně občas potřebují Osobního strážce, aby je někdo nezmlátil, ale nevím jestli by do takového filmu chudák Kevin Costner šel. Někdya to vypadá jako Hříšný tanec, když se do sebe dva politici zamilují - třeba Talmanová a Topolánek nebo Jacques a Bursík. Někteří politici si hrajou na Rockyho, ale říkám si, že ten politický boj a to politické Jumanji by mohlo skutečně už skončit. Když vidím Víta Bártu u soudu, tak si říkám Jen ho nechte, ať se bojí. Sice se tváří jako Terminátor, ale kdoví třeba je to robot. Když vidím madam Kočí, tak mě napadá, že Někdo to rád horké a možná má s Marylin víc společného než si myslíme. Když vidím Radka Johna, tak je mi jasné, že skutečně Prachy dělaj člověka. Když vidím tuhle směsku, tak mě napadá zda je to komedie, tragedie nebo tragikomedie. Pelíšky s touto politikou si těžko zařídím podle svých představ. Možná by mohl vzniknout zcela nový film - Můj politik zabiják. Pokud si myslíte, že v politice existují Přátelé, tak pomalu Krok vza krokem zjistíte, že možná ano, ale především kvůli penězům. V budoucnu dětem nebudeme vyprávět Jak jsem poznal vaši matku, ale Jak jsem poznal českého politika nebo, co hůř Jak jsem čekal na důchod. Zatím Čekáme jen na Godota. Může to znít zábavně, ale s českými politickými čerty vážně nejsou žerty. Možná si z nás jen utahují, ale začíná celkem přituhovat. Jak nazvat celou tuto divnou filmovou mišmaš? Asi Lepší už to nebude.... :D :D :D


Alternativní filmové role:
Kočí - Pravá blondýnka
Peake - Křidýlko nebo stehýnko
Bárta - Tonoucí se stébla chytá
Nečas - Čistá duše
Schwarzenberg - Lepší pozdě nežli později
John - Fantomas se zlobí
Kalousek - Přelet nad kukaččím hnízdem


(kdyby vás ještě něco napadlo, tak pisněte do komentu...) U těch posledních čtyř to možná ještě změním mám už málo času, tak možná dojde k menší úpravě.

16.5. přídavek - pan Rath by si mohl zahrát ve filmu Chyť mě, když to dokážeš nebo Někdo to RATH horké a nebo Politik za všechny prachy :D (původní název je Brácha za všechny prachy, ale nevím, jestli p. Rath má bratra)

In memoriam

18. dubna 2012 v 16:43 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Pamatuješ, na časy dětských let?
Pamatuješ, kdy jsi šel s první láskou na výlet?
Dnes ležíš, oblečen do černého, zůstávají jen vzpomínky,
Kdy ve svých očích tě hřály lásky plamínky.

Pamatuješ na své první políbení?
Pamatuješ, jak ses bál, že se tvůj život náhle změní?
Dnes za tebou zase všichni přišli, s květinami,
Místnost zaplněna muži i ženami.

Vzpomínáš, jak ses rozhodl oženit?
Vzpomínáš, jak kvůli té jediné ses chtěl proměnit?
Co z toho vlastně zůstalo?
Květiny pod tebou leží, není jich málo.

Pamatuješ, jak se narodil tvůj jediný syn?
Pamatuješ si, jak vyrostl a rozhodl se být pravověrný skin?
Dnes ani nepřišel, ale jsi považován za skvělého otce,
Když ho prvně držely tvoje ruce.

Pamatuješ, jak jsi poprvé dal synovi na zadek?
Pamatuješ si, jak ti prvně řekl, že se mu líbí Radek?
Květiny pomalu vadnou, mramor pomalu chladne,
Slunce zapadlo, tma na zem náhle padne.

Pamatuješ si, jak jsi dřel, aby se tvůj chlapeček dobře měl?
Pamatuješ si, jak ti řekl, že neví, co by chtěl?
Ruce, které ho drželi, dnes zůstaly nehybné navždy,
Tvůj příběh zná z nás de facto každý.

Pamatuješ, jak jsi objevil první vrásky?
Pamatuješ, jak ti vadily synovi lásky?
Oči máš dnes už zavřené, už neuvidí další divy,
už nebudou číst v dopise synovi pochybné motivy.

Pamatuješ, jak ti tvé jediné dítě řeklo, že má HIV?
Pamatuješ si, jak si přemýšlel nad homosexualitou, co to za zvláštní div?
Tvé tělo ztrápené, zavírají černé víko, hudba tiše doznívá,
Plačky pláčou, zrak diváků na tvou rakev se dívá.

Pamatuješ, jak tvůj jediný syn se zabil v autě?
Pamatuješ si, jak jsi pak seděl tiše v koutě?
Ukládají tě k tvé krvi, rodiče i dítě, opět spolu,
Záznam o tvé smrti už zapsána v matričním protokolu…

kde ještě najdete mé básně

18. dubna 2012 v 16:37 | Poeme |  Básně (má tvorba)
<a href='http://liter.cz'>Liter.cz</a>.

Píseň

17. dubna 2012 v 16:20 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Když jsem byla malá, zpívali tu píseň,
já neznala žádnou depresivní tíseň.
Zpívali tu píseň, když jsem byla malá,
chvíli na princeznu, chvíli na čarodějku si hrála.

Písničku hráli pro tvé modré oči,
dvakrát se vyspíš a kam se svět hned otočí.
Z žabky vyrostla velká žába,
která čeká až uvidí na nebi čápa.

Písnička už skončila, tvé srdce ji chce poslouchat pořád,
všechno v životě by mělo mít pevný řád.
Píseň o lásce, tu o smutku, tu rozverná, tu žalostná,
až teď vím, že zmizela léta radostná.

Už dlouho nehráli tu píseň veselou,
už se bez iluzí potácíš závratnou tmou.
Čekáš až zase uslyšíš známé akordy,
až zase budeš mít chuť překonávat rekordy.

Čekáš až začne hrát flétna píseň osamělého pastevce,
pak čekáš až se rozezní hlas pěvce.
Najednou cítíš, že ty jsi ten pastevec osamělý bez naděje,
myšlenka na smrt v tvé mysli pěje.

Bezstarostná žabka odešla snít na věčnost,
teď tu sedí troska, která bere i ohlodanou kost.
Píseň se za tu dobu změnila v requiem,
temnotu v nás potichu dopijem.

Žabko, neplač, už je čas vstát a odejít s Malým princem,
k své květině, na svou planetu, za svým srdcem.
Žabko, poslouchej, slyšíš? Píseň opět hrají,
v tvém srdci, tam běh času přece neznají.

Tak neplač, pojď, vidím tě jako šťastnou paní,
říkám ti to s nadějí, bez jediného lhaní.
Kolem tebe dítka, která chtějí slyšet tu starou píseň,
které neznají tu depresivní tíseň.

Budou si hrát na princezny a krále, na čarodějky a čaroděje,
zase budeš s nimi ta malá žabka, tvé srdce se usměje.
Oni chtějí slyšet tu píseň také, zazpívej ji vesele,
vrať se s ní znovu do svého dětství, klidně i nesměle...

Paní Pýcha

10. dubna 2012 v 22:33 | Poeme |  Básně (má tvorba)

"Dobrý den, přišla jsem na návštěvu."
Přišla, přišla v noblesním oděvu.
"Jak dlouho se, madam, zdržíte?"
"Podle toho, jak budete chtít, však uvidíte."

To řekla a usadila se do srdce lidského,
bez skrupulí, bez vděku, vlezla i do rozumu tvého.
Dneska jsi nula, zítra kráčíš jako politik,
"Morálka je taky kurva," řekl satirik.

To, co včera bylo pro tebe špatné,
dnes užíváš, nezdá se tvé chování marnotratné.
Včera jsi byl nic, dnes si nevidíš na špičku nosu,
jen díky šťastnému losu.

"Tak co říkáš na to, že jsem stále u tebe?," řekla paní Pýcha,
rozum z tvého nosu ven kýchá.
"Jsem rád, že tu jste, mám pocit, že jsem pán světa."
"To taky jsi, protože jsem tu já," řekla hrdě…ó, jak pyšná věta.

Včera nicka na smetišti, dnes boháč v bordelu
nebo s milenkou na hotelu.
Pláč ostatních tě nezajímá, tobě ostatní zavážou střevíčky,
Že ostatní pálí plameny tvé zloby, tě nezlobí v noci pod víčky.

Paní Pýcha tě svádí dál a dál, líbá tvé myšlení,
tvé srdce už dává k proclení.
Bere veškerou tvou soudnost,
boří za sebou tvé minulosti most.

Kdo jsi byl dřív, to už si vlastně ani nepamatuješ,
Pýše dávno už nevzdoruješ.
Necháš si vládnout, od té potvory,
Zapomínáš, že máš jako ostatní řitní otvory.

Až ti je někdo nakopne, až přijde zasloužený pád,
budeš se divit, snad Pýcha bude ti chtít sbohem dát.
Jenže ty nejspíš si budeš užívat na Bahamách a my se ptát,
jestli je zlo skutečně zlé, když máš vše a přitom můžeš lhát?

Kam ten svět spěje, paní Pýcha se jen směje,
ví to moc dobře, bere lidská srdce, ve své dlani je hřeje.
Mění je k obrazu svému, mění je a ničí lidské osudy
a my volíme politiky, naše národní ostudy...

Koňský běh

10. dubna 2012 v 21:46 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Koňský běh
Spěcháme dál a dál, honíme se za svým cílem,
Dělíme se, nikoliv rovným dílem.
Unavená lidskostí, toužím po koňském běhu,
Vzdálená od trampot a věčného spěchu.

Sedím, koukám se na plamínek svíčky,
Toužím po svobodě, sundávám zlevněné střevíčky.
Mustangové v dáli běží,
Bez trápení, radostní a svěží…

Zoufalství odvane vítr, až se dám v cval,
Odstraním všechny překážky, kdopak by se života bál?
Svíčka dohořívá, srdce cítí únavu těla,
Co říct víc než koňský běh, tak moc jsi chtěla.

Svoboda, rovnost, bratrství - to platí jen v svobodném stádu,
Nechtěla jsem a ani nechci dělat ze života estrádu.
Koně běží, dívám se zasněně, dívám se s nadějí,
Poběžte za mnou, poběžíme spolu…. Ale tam v dálce se mé bláhovosti smějí.

Klusejte dál do mých snů… bez výčitek, bez strachu,
Ať mé srdce nemá obav z krachu.
Spěch, ať zmizí, jen svobodný cval do vzdálených hor,
Ať zapomenu na zlobu, kterou dokáže oživit jen lidský tvor…

S koňským během a leskem v jejich očích,
Kteří se v duchu obávají zlých kočích.
Koňský dech a žádná zátěž,
Vzít život za správnou otěž.