Prosinec 2011

Otrok

9. prosince 2011 v 9:41 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Nazývám se otrokem společenských norem,
rozplývají se do nejkrutějších forem.
Jmenuji se otrokem vyšších instancí,
vysvobození - bez jakýhkoliv šancí.

Poukazuji na své otroctví, bez možnosti útěku,
naprostá marnost, ach to vše ke vzteku.
Otrok bez vášně a bez lidské tváře,
nehledající nic, snad smrti záře.

Otrocké práce pro tyranii hlouposti,
z tvého unaveného těla vylézají polámané kosti.
Pracuji jako otrok, jako mašina zbavena svobody,
nemluvně hozené do špinavé vody.

Nemohu plakat, jako otrok věčný úsměv, plnit rozkazy,
nemohu, ačkoliv chci, psát kritické vzkazy.
Nemůžu si odpočinout, otročím, musím plnit povinnost,
za svobodou pálí páni poslední most.

Pouta na rukou, především pak v mysli, navždy zůstanou,
myšlenky na bouři rány biče odvanou.
Roubíkem zavřená huba, mlč, ty porobený otroku,
zrychli svou práci, běž, přidej do kroku.

Nemysli, pracuj, porobená mysl má, naivní,
neboť společnost vykonává mstu pokrevní.
Otrocké jho, tvůj celoživotní úděl,
rány biče do mozku, srdce, mnoho slabých těl.

...pokračování...

7. prosince 2011 v 8:00 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Pokračování našeho příběhu,
Bez emocí, v šíleném běhu.
Život na pokračování, tak by to mělo být,
Bohužel ne, sám před sebou se musíš krýt.

"Vážení cestující, pokračujeme v jízdě," říká osud,
Někoho už baví jen pivní sud.
Pokračovat a vstát ze země, podívat se smůle do očí,
Naše existence jako film se točí.

Točí se pořád dokola, ale pokračuje,
Řeku Rubikon, kde kdo pořád překračuje.
Děti odletěly z hnízda, vrásky přibývají,
Zdraví odchází, síly ubývají.

"Pokračujme," říkáš do ticha,
Naivně připomínáš mnicha.
Pokračovat, jít dál, zvedat hlavu,
Netopím se, přeci před trápením uplavu.

Jako telenovela, to je to správné slovo,
Však někdy, jak vyprávění oslovo.
Pokračování bez spisovatele, vlastní název,
Však plné zklamání a ošklivých jizev.

Ne, pokračovat takhle nelze, jen s novou nadějí,
Všichni se tomu nápadu bezmyšlenkovitě smějí.
Proč ne? Proč ano? A proč se ptát na tyto otázky,
Když si tím zbytečně přidáváš vrásky?

Kamkoli půjdeš, kamkoli pojedeš, nezapomeň si vzít sebou sám sebe,
Nevěřím v peklo, věřím v existenci nebe.
Nebe na zemi, pokračování všeho krásného,
Pokračování snů do podvědomí mého.

Tak pokračuj bez rozvahy a bez bázně,
Život je poezie, vytváří překrásné básně.
Čti je, dívej se na ně a přijde pokračování,
Bez klepání, bez varování a bez pozvání…

Šediny dne

6. prosince 2011 v 22:47 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Klečíš, už nevíš, jak dál, ale víš, že chceš,
Kolikrát ani nevíš, kam vlastně jdeš.
Sedíš, přemýšlíš, jak pokračovat, co si ještě přát,
Snažíš se najít to, co by tě u srdce mohlo hřát.

Každý den, k večeru, přichází šediny,
Kdy neděláš nic, celé hodiny.
Ty šediny všedního dne, které tolik nemáš rád,
Do srdce vráží rezavý drát.

Díváš se z okna a vidíš všednost,
Nečekáš už nic, možná jen lhostejnost.
Přebíjíš esem všechny trumfy, na záchodě,
Přemýšlíš o změně, o náhodě.

Vstaneš, nasnídáš se, práce, domácí úklid a večeře,
Otvíráš od všednosti dveře.
Šedivíš jako tvé dny, unaven a bez chuti,
Tvá každodennost otrávená rtutí.

Šílíme, když přichází změna,
Při všednosti nás nudí naše ozvěna.
Neustále dokola, ale nechceme novoty,
Uzavíráme se do šedivé samoty.

Tak přežíváme neustále, bez zvratu v životě,
Sníme o dobrodružství, když na to přijde, bojíme se jako malé kotě.
Nestěžuj si na šediny, když je nechceš obarvit,
Zůstaň tady a plač, já se jdu bavit…

Výkřiky tmy

1. prosince 2011 v 19:16 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Tma
kolem nás
všude
neslyšíš ani svůj hlas.

Tma
sedíš a cítíš její výkřik
všude
zmizí, v jediný okamžik.

Tma
mrzne a máš strach
všude
po celém těle, tvůj vrah.

Tma
křičíš, nikdo tě neslyší
všude
život jepičí, velikost myší.

Tma
krok za krokem
všude
otočíme se a loučíme se s rokem.

Tma
vřískot a absolutní nicota
všude
jen stín a nekonečná samota.

Tma
prázdnota a zoufalé volání
všude
spěcháš pryč odsud, marné spěchání.

Tma
zoufalý pokus o únik
všude
bojíš se, že přijde tvůj zánik.

Tma
chvíli mlčí a chvíli křičí
všude
cvak a světlo výkřik tmy ničí...