Září 2011

Únava

13. září 2011 v 17:31 | Poeme |  Básně
Kdo nemůže odolat verzi s videem, tak zde je mu přístupná báseň Únava, samostatně v sekci Básně (má tvorba)!


Citáty - Pro Tebe

13. září 2011 v 17:26 | Poeme
Jsem sběratelka citátů. Tady je výběr těch lepších...


Pokud taky máte nějaký oblíbený, tak ho klidně dejte do komentu. Třeba se mi zalíbí a tak rozšíříte mou sbírku... :o)

O přátelství

13. září 2011 v 17:07 | Poeme
Přátelství je něco, čeho bychom si měli nutně vážit. Tady je video, které nepotřebuje příliš dlouhý komentář.


Orel a myš

12. září 2011 v 17:42 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Nad horami letěl velký orel, hledal potravu,
hledal pro sebe vhodnou stravu.
Uviděl myšku, běžící po louce,
svými tlapkami se dotýká trávy lehounce.

Dravec spatřil její jemný běh a připravil se k útoku,
naklonil se lehce do boku.
Letí rychlostí blesku, už se k myšce blíží,
ta cítí nebezpečí, tak se rozhlíží.

Cítí tam někde ostré drápy a zobák,
podívá se nahoru a hle - velký pták.
Vyběhne - utíká a snaží se zachránit,
před nepřítelem se ubránit.

Orel letí a nevnímá nic než malý cíl,
letí na území lesních víl.
Letí, letí a myška utíká, co ji síly stačí,
aby se nestala potravou ptačí.

Hle, malá dírka do země, myška do ní skočí,
orlovi se hrůzou zajiskří oči.
Kde je má potrava? Jak to, že utekla?
Myšce štěstím slza stekla.

Myška se ubránila, srdíčko ji klepe štěstím,
pomalu zase pochoduje klestím,
schová se do své nory u cesty,
v jejich očích se objevily hvězdy.

Srdíčko se uklidnilo a ona ,ůže pokojně spát.
může se ji jen ten nejkrásnější sen zdát.
A zítra zase bude bojovat a ona to nikdy nevzdá,
žádnému dravci se jen tak nikdy nedá...

Pláč, smutek a žal

12. září 2011 v 11:59 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Pláču, protože vím, že nevinní umírají,
pláču, protože malé děti bez táty hračky svírají.
Pláču a přes slzy nevidím, kde se štěstí nachází,
pláču a tma do mého srdce pomalu vchází.

Pláču a zima pomalu mrazem ničí nahnědlé listy,
pláču, vím, že nepatřím mezi optimisty.
Pláču, když slyším o zemětřesení a jsem bezmocná,
pláču, když vím, že naše země je hříchem nemocná.

Pláču a nebe taky pláče a pak jsou záplavy,
pláču, když vidím zabíjení sopečné lávy.
Pláču a někdy ani nevím proč, tolik neštěstí a bolu,
pláču, když rodiny nemohou být spolu.

Pláču, když slyším, jak bezohledný řidič srazil dítě,
pláču, když mi rybáři strachu hází na srdce sítě.
Pláču, jenom pořád pláču, těžko najít smích,
pláču, když vím, že do mého srdce napadnul sníh.

Pláču, když vidím rakve mladých lidí,
pláču, když někdo po něčím štěstí slídí.
Pláču, když vím, že se lidé pro peníze zabíjí,
pláču, když někdo mého ducha ubíjí.

Nechci už plakat dál a jen se bát,
nechci plakat a někomu svou hrdost dát.
Nechci plakat, ale vím že takový už je svět,
nechci plakat, musí mě rozveselit třeba krásný květ.

Nechci plakat, tragédie stejně nezměním,
nechci plakat, žal v radost brzy proměním.
Nechci plakat, zbytečné trápit se, co změnit možné není,
nechci a ani už nemůžu plakat, chci žít, žádné snění.


Tato písnička z youtube to nejlépe vystihuje:


autor: orijimi

MORITURI TE SALUTANT

8. září 2011 v 14:56 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Den za dnem přichází a odchází,
nevíme, v jakém stádiu se život nachází.
Nemůžeme vědět, kdy přichází poslední hodina,
kdy se s námi naposled rozloučí rodina.

Hokejoví hrdinové, kteří národ pozlatili,
životem, nejcennější trofejí zaplatili.
Vyhrát pohár a zlaté medaile, úsměvy,
dnes však žal, pláč a smuteční zpěvy.

Morituri te salutant - vchází do letadla,
morituri te salutant - sedají si už na sedadla.
Plno hokejových výher, které vás nezachrání,
když se letadlo z ničeho nic naklání.

Morituri te salutant - nikdo to nečekal,
morituri te salutant - z téhle zprávy se každý vylekal.
Bylo napsáno ve hvězdách, co nás potká,
kdo a kdy se se smrtí setká.


Morituri te salutant - letadlo hoří,
morituri te salutand - další zlaté sny se boří.
Vyhaslé životy mladých mužů, hrdinů několika států,
jejich příbuzní se oblékají do smutečních kabátů.

Češi, Slováci a další, evropský to smutek,
na ruské letadla má každý jistě vztek.
Morituri te salutant - utrpením skončil zlatý sen,
sedmého září už nikdy nebude obyčejný den...

Rak.o.Vina

6. září 2011 v 21:40 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Přichází potichu, neslyšena, neviděna,
příchází a s ní velká života proměna.
Z bílé náhle černá se stává,
naděje se v malých kapkách nemocnému podává.

Přichází potichu, ani o tom nevíme,
nikdy se tolik ničeho neděsíme.
Pláč, beznaděj, nevíme co bude dál,
každý by to nejraději hned vzdal.

Bolest i hrdost, chvíli boj a chvíli slabost,
pocity, jak na horské dráze, především zlost.
Neslyšný příchod, o to tíživěji odchází,
kolikrát tak málo k vítězství schází.

Sedíš s pláčem, bojíš se, co další minuty,
léky bereme, bojíme se, ať se dožijeme spotřební lhůty.
Sedíme,nevíme,co dál,snažíme se najít naději,
někdy máme pocit, že se ztrácíme v ději.

Do srdce nože bodají zprávu zlou,
jen tak se potácíme beznadějnou tmou.
Je těžké si přiznat, že nás postihla rakovina,
pomůže snad naděje a víra, ne sklenice vína.

Ale tma tady bude pořád,
ta nemoc snad nemá žádný jízdný řád.
Přijede a odjede si, jak jí napadne,
modlíme se, ať to dobře dopadne.


Zoufalství bolí, ničí, to snad nemůže být skutečnost,
možná, že mi pomůže lhostejnost.
Modlení, víra, doktoři, co vlastně může pomoci,
nechci, aby mě měla ve své moci.

Tma, v ní křik a pláč,
rakovina je dlouhodobý spáč.
Nechci, aby se probudila, spi sladce dál,
když je náhle tady, snad se mi ďábel smál.

Není nic jiného než nájemný vrah,
náhle vidíš, co znamená všech snů krach.
Mučení těla, týrání duše,
napíná všechny své kuše.

Střílí své šípy do tvého těla,
nikdy jsi tohle zažít nechtěla.
Bolest jehly, bolest trápení,
třeba je to jen sen, jen bludné soužení.

Ráno se třeba probudím a.....budu ZDRAVÁ!!!


"Naděje - to je obruč, která nedovolí srdci, aby puklo. " THOMAS FULLER

Všední den

6. září 2011 v 20:01 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Muži od pradávna chodily pracovat,
ženy pekly výborné koláče,
děti se sladkého mohly dožadovat,
leckterá dívka štěstím z lásky zapláče.



Muži dřou pro své rodiny,
ženy poctivě perou v potoce,
děti si veselé hrají i hodiny,
mladíkům se stýská po krásné holce.

Všichni mají své blízké, jsou rádi,
muži, ženy i dítka jsou spolu.
Chovají se k sobě jako kamarádi,
vychutnávají si večeři, do okna vchází vůně topolů.

Chcete se na ně podívat?
Kdepak, už je tu nenajdete, jen hromadný památník.
Větřík tiše bude stále requiem zpívat,
nezbyl nikdo, ani patník.

Muži pracovali poctivě,
ženy se staraly, jak nejlépe mohly.
Dítka si hrávala velmi živě,
dnes zbyly po nich jen staré mohyly.

Muži pracovali, hle, náhle vojáci a zbraně,
dítě chtělo na matčin klín.
Dnes však vojáci zabíjí s pohledem káně,
nevinná dítka od matek...směr plyn.


Domy, rodinné štěstí, vzpomínky...vše zmizelo,
ani pes neštěkne, nikdo se domů z pole nevrátí.
Někde uprostřed pole stál dům a náčiní tu leželo,
nikdo neví, jestli i jeho osud se rychle nekrátí.

Byl to obyčejný všední den,
všichni šťastní, náhle přišla lidská zloba,
vše se proměnilo v hrůzu jen,
nikdy nezapomeňme, jaká to byla ošklivá doba.

Život

5. září 2011 v 11:46 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Život bere i dává,
přítelem i sokem se stává.
Dobro hlásí do světa, však zlem oplácí,
lidé na to velmi často doplácí.

Hraje si s tvým osudem,
někdy i s vlastním studem.
Však nikdy nepláče nad tebou,
nikdy nic neudělá nohou levou.

Život tě na vrcholek dostane,
však poté jeho laskavost přestane.
A ty padáš dolů do propasti,
prožíváš nejrůznější strasti.

Však sám se zvedni a šplhej nahoru,
překonej i tu největší horu.
Ukaž životu, že není tvým pánem,
však nikdy nezapomeň, že ty také nejsi jeho kapitánem.

Má svého pomocníka - smrt. slečnu chladnou,
která přijde s chůzí ladnou.
Neboj se, bude to tvůj poslední boj,
nekřič, až ti bude navlékat smrti kroj.

Život prožij, jak chce tvá duše,
i když bude život střílet na tebe z kuše.
Ukaž všem, že život je jen hra kdo s koho,
když vyhraješ, získáš velmi mnoho.

Není tvým pánem, ale ani ty nemůžeš žít úplně, jak by sis přál,
však snaž se, aby tě tvůj úsměv, co nejčastěji u srdce hřál.
Čím více dnů bez černých temnot,
život se dostane do zvláštních slepot.

Bude tě zkoušet dál a dál,
jako kdyby si jen s tebou hrál.
Však postav se mu do očí,
snaž se nebýt ten, kdo dříve uskočí.

Nikdy se nepodvol jeho krutosti,
zapomeň na všechny své lítosti.
Ukaž sílu svého ega,
že nejsi jen panáček z lega!

Přátelé

5. září 2011 v 11:45 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Když tě v životě zabolí srdce,
když ti přestanou sloužit ruce,
přijdou ti, kteří tě mají nejvíc rádi,
tví jediní a nejvěrnější kamarádi.

Když ti život neustále dává rány,
když tě bolesti života klovou jako vrány,
přijdou tví přátelé, věrní a stálí,
kteří nestojí jen tak někde v dáli.

Když se osud obrátí proti tobě zády,
zažiješ ty nejhorší životní pády.
Přijdou ti, jež svou ruku ti podají,
své úsměvy rádi tobě rozdají.

Když přijde čas smutku a žalu,
kdy musíme navštívit smuteční halu,
přijdou a pevně tě podrží kolem ramen,
počkají až dohoří v tobě bolu plamen.

Když nastane období,
které tě jen neštěstím ozdobí,
přátelé zavolají do světa: "Rádi tě máme,
zase partičku karet brzo dáme."

Když padáš na zem a nevíš jak vstát,
když už poslední sbohem chceš životu dát,
přijdou a ukážou ti cestu, kam jít,
o čem ještě pořád můžeš snít.

Když tě zdraví zradí
a pak ti náhle všechno vadí,
pohladí tě po tváři,
čekají až tvůj úsměv na rtech opět zazáří.

Když ti láska uteče,
do bot ti špína světa poteče,
zakřič: "Já se nedám!
Mám své přátelé a kvůli ním se NIKDY nevzdám!"

Výměna

5. září 2011 v 11:44 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Vyměním bolest za lásku,
vyměním smutek za radost.
Vyměním černou za růžovou pásku,
vyměním lakotu za štědrost.

Vyměním trápení za dětský smích,
vyměním pláč za kousek štěstí.
Vyměním šedý za růžový sníh,
vyměním zlaté peníze za pampelišek plné pěsti.

Vyměním lidství za ptačí let,
vyměním lidství za svobodný koňský běh.
Vyměním to vše za včelí med,
abych už nikdy neznala lidský spěch.

Vyměním zámek za malý stan,
vyměním pýchu za skromnost.
Vyměním krále, aby byl jen malý pán,
vyměním lež za pravdivou volnost.

Vyměním zbraň za něžnou větu,
vyměním násilí za krásný zpěv.
Vyměním politiky, aby nelhali světu
a dala všem chudým na světě slušivý oděv.

Hledání II.

5. září 2011 v 11:34 | Poeme |  Básně (má tvorba)
Hledáme zlata truhlu plnou,
avšak naši duši necháváme zcela prázdnou.
Hledáme nejkrásnější domy světa,
však nevadí nám kvůli tomu žádná odveta.

Hledáme krásu žen a jejich těl,
avšak krásu přírody, nikdo jakoby nechtěl.
Hledáme perly a drahokamy pro osobní bohatství,
avšak nevážíme si cenu věrného přátelství.

Hledáme ztracené civilizace,
pro záchranu té naši nic, zbytečná operace?
Hledáme nejhorší historické tyrany,
ale nevidíme dnešní, kteří potřebují vězeňské brány.

Hledáme za štěstím cestu,
jak, když nepřekročíme vlastní kastu?
Hledáme zlato v říčních hlubinách,
nevážíme si, když se urodí obyčejný hrách.

Hledáme nejlepší auta, čekáme na ně i roky,
že můžeme chodit, to nikdo neřeší, jak nádherné kroky.
Hledáme nejkrásnější a nejdražší foto momenty,
že vidíme, neřešíme, raději za fotky dáme centy.

Hledáme nejlepší herce, zpěváky a talenty,
raději než sebe máme sochařské monumenty.
Hledáme drahé obrazy,
avšak nenávidíme krásy, které vytváří zimní mrazy.

Hledáme dokonalé lékaře, aby nás zachránili,
ale bez naděje a víry, jsme jen peníze utopili.
Hledáme, stále jen hledáme, není to vůbec třeba,
hlavně, když vidíme, chodíme a máme na kousek chleba...

Lucie Vondráčková: Labyrint

5. září 2011 v 9:33 | fanklub Lucky Vondráčkové
http://www.luckavondrackova.cz/novinky/lucie-vondrackova-novinky.php?id_vyber=1192&ids=88


Klikněte na odkaz.