Březen 2011

Král My I.

29. března 2011 v 14:26 | Poeme |  Básně (má tvorba)
My sedíme na svém trůnu,
snad dědice naše žena nosí v lůnu.
Čekáme na slavnosti našich narozenin,
podíváme se do poddanských rodin.

My jdeme ke svému kočáru zlatému,
pojedeme na návštěvu k lidu věrnému.
Do kočáru si vezmeme svůj zlatý plášť,
ať podráždíme šlechtičí zášť.

My nasedáme a vyjíždíme z královského města,
dlouhá a nepříjemná bude naše cesta.
Naštěstí nás doprovází mladé děvy,
necháme jim ušít za laskavost bohaté oděvy.

My se s děvami vesele bavíme,
Boží vůle je krásná, jak jistě víme.
Narodili jsme se svému nejdražšímu otci a hrdinovi válek,
který nás poctil svým hrdinstvím,když neváhal jet do dálek.

My pomalu vjíždíme do poddanských městeček,
tu hle vystoupí nějaký poddanský hlouček.
Co to na nás, jejich Božího vyslance, křičí?
Nechť ho jeho rádci žrádlem umučí?

Berou do roukou hrábě, lopaty i kamení,
děvy kříčí a my voláme: Ryhle s nimi do vězení.
Kočí utekl a sluhové také, čekáme a přichází rychtář,
ale přehlíží náš královský majestát a jeho nekonečnou zář.

Veličenstvo, táhněte odkuď jste přijel, neb lid vás zabije,
svým pracovním nástrojem vás nelítostně ubije.
Za vaše daně, za váš nestřídmý život,za vaší nemravnost,
už toho lid má opravdu dost.

My jsme se vyděsili, rychle sedli na koně, děvy neděvy,
do královského sídla zpátky........už slyšíme dvorské zpěvy.
Přijíždíme k zámku, ale zde také lid vzbouřený,
vynášejí nad námi ortel, pro naší osobu smrtelný.

Chytají nás jako zločince, snad jako vraha,
prý nejhorší politiku v státě vede Praha.
Plivají na naší hedvábnou tvář,
zmizel náš úsměv, naše královská zář.

Přichází kat, vedou nás ke špalku...
Lid křičí: Král je mrtev, ať žije král!

Zub za zub, oko za oko...

22. března 2011 v 14:46 | Poeme |  Příběhy obyčejného šílenství
Když se zamyslíme nad titulkem - tedy zub za zub, oko za oko - mohli bychom říci, že je to spravedlivé. Jistě. Ovšem spravedlivé to je jen do té chvíle než se zjistí, že obviněný vlastně nic neprovedl.
Otázka samotné viny je na dlouhou úvahu, ale s trestem smrti dost souvisí, poněvadž tento výkon je nezvratný. Když někoho dáte do vězení, můžete ho propustit (ačkoliv po 30 letech už je to takové dost nemilé). Ale jedince popraveného za zločin, oživit nemůžete. Vzhledem k tomu, že ne vždy je jasné, jestli obviněný je i pachatelem, tak bych o trestu smrti dost silně polemizovala,
Nikdo z nás nemá zájem někoho zabít (tedy pokud jsme duševně zdraví, nejsme opilí, v agresi, apod.). Hovoříme o tom, že trest smrti je nehumánní. Jenže když jedinec zabije dítě, pak už jasně chceme trest smrti. Otázka je, jestli máme právo někoho potrestat smrtí. Protože to by se taky jednalo o vědomou vraždu. Nejsem si jistá, jestli člověk má právo jednat o životě a smrti jedince. Chápu, že vražda a případné znásilnění či mučení dítěte je to nejhorší, co může být, ale je třeba měřit stejnou měrou. Navíc tím, že někoho zabijeme, nic vlastně nevyřešíme. Také musíme uvažovat nad tím, jestli údajný pachatel, je pachatelem opravdovým. Trest smrti je trest, který nelze vzít zpět.
Můj návrh na řešení? Nikdy nebude žádné řešení dokonalé. Některé případy jsou odlišné právě tím, o co se jedná. Asi se shodneme, že nikdo by nikoho nezabil za krádež. za vraždu ano, tím spíše u dítěte. Dítě je ovšem člověk jako každý jiný. Pokud to nevyžadujeme u dospělých, nevyžadujme to ani tady (ačkoliv to zní krutě). Horším případem je vražda, kdy pachatel někoho mučí a znásilňuje. Zvlášť dítě. U tohoto případu ani já nevím, co říci. Takový člověk musí být určitě vykastrován. Když ho jen zavřeme do vězení, tak ho budou platit daňoví poplatníci. Když ho budou někde léčit - stejný efekt. Když ho zabijeme a nebudou 100% důkazy, jsme vrahy my. Navíc nezapomeňme na bibli (nejsem křesťanka, ale některé pasáže by měli být mravním zákonem pro všechny). Ježíš řekl: "Kdo je bez viny, nechť hodí kamenem." Je to hodně těžké... Myslím, ale že by se tento zvrhlík (slušně řečeno) odsoudit měl, i přesto, že my jsme také hříšní. Měl by se odsoudit podobným způsobem jako Kain, který zabil svého bratra Ábela. Určitě ne trest smrti. Měl by být celoživotním štvancem, na kterého si všichni budou ukazovat. Výčitky svědomí mu nedají klidný život. Nakonec stejně bude sám potrestán. Kolik takových se pokusilo o sebevraždu? Myslím, že i když tisk píše, že nemají výčitky svědomí, něo tam musí být, když to udělají.
Řešení tedy je - rozhodně ne trest smrti, ale zřízení trestné kolonie, nějaký opuštěný ostrov, s vysokou hradbou, kde budou zločinci trýznění hladem a výčitkami. Žádní hlídači, jinak by to platili daňoví plátci...Šance, že utečou by se měla zmenšit, pokud kolem ostrůvku bude pás s dravými rybami...Je to asi utopie, ale pořád lepší než zabít nevinného člověka, který je považován za vraha...

Učení latinského jazyka

9. března 2011 v 16:47 | Poeme |  Příběhy obyčejného šílenství
Ahoj, ráda bych se Vám v této rubrice svěřovala s mýma každodenníma problémama a miniproblémama :D Dnes Vám povím něco o mém problému s latinou.

Každý jazyk má své úskalí - čeština například háčky, čárky, I/Y, S/Z, 7.pádů... Němčina má zase před podstatnými jmény členy, ať už určité či neurčité. Ruština je dost podobná češtině, ale největším problémem je asi azbuka. Angličtina (stejně jako němčina) má mnohem více časů než my - předpřítomný, předminulý, atd. Ale co teprve latina a její nádherné časování sloves a skloňování podstatných jmén. Pro zjednodušení se budeme bavit jen o slovesech. Je mi jasné, že po určité době čtení tohoto textu vzdáte, ale prostě je to jen pohled na to, jak je latina šílený jazyk. :D

Laudo, laudare znamená pracovat.
1. laudo 2. laudas 3. laudat - jednotné číslo; množné číslo - 1. laudamus, 2. laudatis, 3. Laudant - to je prosím jenom přítomný čas oznamovací způsob

tady máme způsob rozkazovací - lauda! Laudate!

teď minulý čas - 1. laudabam, 2. laudabas, 3. laudabat - jednotné číslo; množné číslo - 1. laudabamus, 2. Laudabatis, 3. laudabant

budoucí čas - jednotné číslo: 1. laudabo, 2. laudabis, 3. laudabit; množné číslo - 1. laudabimus, 2. laudabitis, 3. laudabunt

Jestli si myslíte, že o nic nejde, jste na omylu. Když opomenu podmiňovací způsob a vlastně i rozkazovací způsob, ačkoliv jsem ho tady zmínila, je to mnohem složitější. Sloveso laudare je vzorem (jak jsme se to učili my) pro 1. konjugaci, to znamená, že těch deklinací je mnohem více.

2. konjugace

delere (ničit) - deleo

přítomný čas, jednotné číslo - 1. deleo, 2. deles, 3. delet; množné číslo - 1. delemus, 2. deletis, 3. delent

minulý čas - sg.: 1. delebam, 2. delebas, 3. delebat; pl.: 1. delebamus, 2. delebatis, 3. delebant

budoucí čas - sg. 1. delebo, 2. delebis, 3. delebit; pl.: 1. delebimus, 2. delebitis, 3. delebunt


A tohle stále není konec...Mé trápení pokračuje dále....

3.konjugace
legere, lego (číst)
prézens sg.: 1. lego, 2. Legis, 3. legit; pl.: 1. legimus, 2. legitis, 3. legunt
imperfektum sg.: 1. legebam, 2. legebas, 3. legebat; pl.: 1. legebamus; 2. legebatis, 3. legebant
futurum sg.: 1. legam, 2. leges, 3. leget; pl.: 1. legemus, 2. legetis, 3. legent

Nestěžuju si, vždycky může být hůř, protože zatím jsme neprobírali podmiňovací způsob...

Ještě bych ráda zveřejnila poslední 4. konjugaci...

audire, audio (slyšet)

prézens sg.: 1. audio, 2. audis, 3. audit; pl.: 1. audimus, 2. auditis, 3. audiunt
imperfektum sg.: 1. audiebam, 2. audiebas, 3. audiebat; pl.: 1. audiebamus, 2. audiebatis, 3. audiebant
futurum sg.: 1. audiam, 2. audies, 3. audiet; pl.: 1. audiemus, 2. audietis, 3. audient


Pokud jste došli k tomuto řádku, tak Vám řeknu, že tady bude ještě jedno časování. Není to 5. konjugace, je to časování nepravidelného slovesa být - esse. Bohužel není jediné, ale zatím jsme se učili jen jedno.

prézens - sum, es, est, sumus, estis, sunt
imperfektum - eram, eras, erat, eramus, eratis, erant
futurum - ero, eris, erit, erimus, eritis, erunt


Tak a to je opravdu zatím vše, co jsme se v rámci sloves učili. Ještě existují deklinace, které se týkají podstatných jmén
a jejich skloňování.. Těch je pět, ale s tím Vás otravovat nebudu. Na závěr to chce trochu optimismu...




Andělé a ďáblové

1. března 2011 v 22:04 | Poeme |  Můj svět a mé myšlenky
Každý z nás to zná. Vypráví se nám to od dětství ve formě pohádek. Existence dobra a zla. Jinými slovy dobrých a špatných lidí. Stručně řečeno - někdo se chová jako anděl a někdo jako ďábel. Filmy (nejen ty) vytvářejí postavy jenom andělské a nebo jen ďábelské. Jenže život takový není. Pravda - existují i ti, kteří jsou vyloženě negativní či pozitivní, ale i oni můžou mít opačné vlastnosti, třeba jenom potlačené.

Každý z nás má v sobě dobré i špatné vlastnost. Je jen na nás, které potlačíme a které necháme na povrchu, aby je poznali i ostatní. Nesmíme zapomenout na to, že to, co může vypadat jako dobrá vlastnost, může být i špatná, pokud se přežene. Například sebevědomí. Stejně tak musíme vědět, že ne každá vlastnost se dá úplně potlačit, ačkoliv se dá říct, že všechno jde, když to jde. Nejde. Taková lenost se dá velmi těžko potlačit. Mluvím z vlastní zkušenosti. Nyní se mi nevyplatila třeba upřímnost. :D Je třeba umět používat své dobré, ale i špatné vlastnosti. Taková lenost může člověku i zachránit život. Stejně tak vám může upřímnost zničit kariéru.

Co si vy myslíte o dobru a zlu? Kdo jsou podle vás andělé a kdo ďáblové? Asi bychom se na ďáblech shodli - Hitler, Stalin,... Andělé - to už je horší. Někdo může říct, že andělem je papež. Jenže křížové výpravy ve středoověku či trávičské aféry, apod. nedělá papežům dobrou reklamu. Někdo může říct, že andělem je dalajláma, ale on podle svých slov je marxista. Někdo může mít proti marxismu spoustu výhrad. Je to těžké.

Nyní pár videí lidí, které považuju za dobré, ale vy si to myslet nemusíte....

1) Matka Tereza


2) papež Jan Pavel II.



3)


Co vy na to?