Červenec 2010

Vůně květů

16. července 2010 v 15:18 | Tereza Štrochová |  Básně (má tvorba)
Sedíš na trávě, koukáš se na květy,
Hledáš své vlastní paralelní světy.
Koukáš na krásné červené tulipány,
Kteří jsou jen svými vlastními pány.

Sedíš na trávě, posloucháš symfonii čmeláků,
Kteří na sebe dokážou upozornit i bez letáků.
Koukáš se na osamělou růži s trním,
Potichu říká:"Jsem sama, ale před světem se ubráním!"

Sedíš na trávě, češeš si vlasy,
Vítr do nich fouká a plete si je s žitnými klasy.
Koukáš na narcis, který žije jen pro sebe,
Všem oznamuje, že jen jeho miluje nebe.


Sedíš na trávě, přemýšlíš o sobě, o životě,
Chceš objevovat svět a hrát si jako malé kotě.
Koukáš na porost kopretin, skromně volají:
"Trny nemáme, bránit se nemůžem, ať nás lidé na pokoji nechají."

Sedíš na trávě a zpíváš si hymnu lásky,
Kolem tebe po větru tančí maličké sedmikrásky.
Koukáš na konvalinky jedovaté, které se ti do očí vysmějí,
Nic zvláštního od světa vlastně nechtějí.

Sedíš na trávě, začínají kapat první kapky deště,
Ty si v duchu říkáš, ať prší ještě.
Pampelišky shazují své zlaté ozdoby,
Za nedlouho se oblečou do bílé, svatební róby.

Sedíš na trávě, mlčky sleduješ let motýlí,
Nádheru světa s tebou potichu sdílí.
Sedíš na trávě a v tichosti si vychutnáváš vůni květů,
V duchu utíkáš do svých květinových, paralelních světů...