Leden 2010

Zkáza na Haiti

19. ledna 2010 v 21:57 | Tereza Štrochová |  Básně (má tvorba)

Tento song přesně vystihuje mé pocity, když se řekne zemětřesení a Haiti!

Pláč, zoufalství a naprostá bezmoc,
země se zatřásla a lidem toho nezbylo moc.
Někteří se podruhé narodili
a pak se za mrtvé pomodlili.

Bída, zmatek a ztráta,
vše se zhroutilo - paláci i obyčejná chata.
Sedím a jen přes média pozoruji,
v duši obyvatele Haiti lituji.

Snad přišel Boží trest na lidské hříchy,
které se rodí z jejich pýchy.
Proč zrovna na ty, kteří nic nemají
i bez zemětřesení marně štěstí hledají.

Ptám se proč a neznám odpověď na otázku,
proč někteří žijí bez trestu a někteří mají život na vlásku.
Viděla jsem bezmoc a beznaděj,
viděla jsem marnost v očích jako by skončil životní děj.

Víra a naděje slábnou rychleji než se zdá,
každý se potichu ptá:
"Proč my?Proč já? Proč se to stalo?"
i mé svědomí se ptalo.

Jak pomoci nebožákům zlepšit jejich život,
když každý si hrabe jen na vlastní plot?
Jak vědět, že má pomoc není zbytečná?
zbyla mi jen víra a naděje, která je věčná.

Chci se pomodlit za to, aby měli život lepší,
ať se země netřese, ať nepřijdou hurikány a neprší.
Aby mohli žít tak jako já,v klidu a míru
a mohli nalézt ve svém srdci odpuštění a víru...



České dědictví

17. ledna 2010 v 11:34 Básně (má tvorba)
Přišel Čech do země nikoho,
sliboval vše, sliboval bohatství mnoho.
Pak se k moci dostal muž, zvaný Krok,
vládl možná dobře, možná... však přišel smrti rok.

Jeho dcery, jak nymfy chodily do luhů a hájů,
léčily, věštily a vládly po několik májů.
Kazi, teta, Libuše,
ať si vezmou někoho za muže.

Krajina se mění, stejně jako vládci,
kteří sídlí někde v obrovském paláci.
Praha - symbol moci a pýchy,
kde knížata konala své lidské hříchy.

Bratrovraždy, touha po moci a po slávě,
svezly se na chvíli, jak kameny po lávě.
Chvíli vládli, chlastali a ženy unášeli,
národu různé zákony přinášeli.

Knížata a králové se vysmívali lidem,
dívali se na jejich utrpení s ledovým klidem.
Pak přišla smrt, jenž se jim vysmála do tváře,
vzala si všechny - světce, ale i lháře.

Pak přišel pan Hus, který se snažil,
svůj život rozhodně zbytečně nežil.
To byl pan Čech, nebaál se a bojoval,
pravdu - nejskvostnější věc - hájil a také miloval.

Nastal pak čas německé nadvlády,
rekatolizace - břemena těžší než klády.
Císařové se střídali, všichni pyšní jako pávi,
však byli stejně smrtelní, jako na louce krávy.

Pýcha a předsudek - heslo mocichtivých pánů,
noc pomalu končí, ejhle blíží se k ránu.
Pan Smetana komponuje českou hrdost,
možná spíše jeho vlastenecká pýcha než nutnost.

Češi si zvykli ohýbat hřbet pod cizáky,
už je nezajímá jejich zem - kopretiny, pampelišky, máky.
Rakušané, Němci, Rusové a Američané - kdo dále?
Sešli jsme se na dražebním bále.

Ustoupili jsme panu Hitlerovi i Stalinovi, ustupujeme však stále,
přesto si hrajeme na Čechy, Libuše a krále!
Zapomínáme na Husa, na jeho vzdor,
proč není stále náš vzor?

Pravda prý vítězí, pane prezidente, ale u nás spíše umírá,
zeptejte se někoho, jak silná je jeho víra.
Ptám se: Kde domov můj a odpověď je neznámá,
v mlze stojí stará, hubená dáma.

Řekla: "Tvůj domov je tam, kde to miluješ nejvíce,
není to Ostrava, Brno, ani Praha a zde Žižkov, Kampa, Dejvice.
Je to tvré srdce, tvá národní hrdost, tvá česká duše,
bojuj o ni a miluj ji, bojuj za pravdu a zvítězí, vím to, neboť jsem Libuše.

Nedovolím, aby ti někdo vzal lásku k Česku a víru v lepší budoucnost,
ty však miluj, trp a odpouštěj ve jménu Česka a zapomeň na lhostejnost.
Neboj se zemřít za vlast jako Hus,
až to pochopíš, ujdeš k poznání velký cesty kus..."

Svět

1. ledna 2010 v 17:51 Básně (má tvorba)
Adam a Eva - první to lidé hříšní,
Egyptský faraon a další byli velmi pyšní.
Ábel doplatil na zrození zla,
Vznikly státy, války a cla.

Přišel Saul, po něm David, který porazil obra,
To však neznamenalo návrat dobra.
Šalamoun muž moudrý, ke stáru zešílel,
Petr třikrát Ježíše zapřel...

Mojžíš vyvedl svůj lid z egyptského zajetí,
Holub nad Ježíšovým křtem letí.
Jedné noci zlé Jidáš Ježíše zradil,
Ježíš se ale, po ukřižování, vrátil.

To byly biblické doby,
Kdy světem hýbaly potopy,
Kdy se stavěly babylonské věže do mraků,
Kdy Davidové poráželi Goliáše za pomocí praků.

Co dnes? Je to snad jiné?
Myslíte si snad, že žijeme v době nevinné?
Vždyť Evy svádějí Adamy dál,
Pyšný je pořád kdejaký král.




Bratři vraždí bratry stále,
Mnoho lidí si hraje na spasitele a krále.
Obrové se snaží slabší porazit,
Ale Davidové se nenechají posměchem zastrašit..

Moudří muži dnešních dnů také stárnou,
Střídají ženy, tím však jejich ega vadnou.
Zapíráme své přátelé pro svůj prospěch
A pak těžce, osamělí, zapijíme neúspěch.

Války a špína se na nás valí ze všech stran,
Přesto sníme o vstupu do nebeských bran.
Snažíme se dostat ze zajetí otrockého,
Nejde to, když jsem schopen zradit přítele mého.

Bible vypráví nejen o dávných dobách,
Ale i o dnešních ledových krách.
O ledových krách v naších srdcích,
O lžích v naších krcích.

Dnes stavíme nové babylonské věže, mrakodrapy,
Na dně oceánů leží lidské chlouby, ale jako vraky.
Lidé se nezměnili, budou pořád chtít být hvězdy,
Sní o velkých věcech a chtějí mít krásné cesty.

Cesty bez útrap a bez tíhy,
Jenže mohou si za ně sami, svými hříchy.
Nechtějme být největšími a nejlepšími na světě,
Buďte skromní a neprahněte po odvetě......

Můžeš snít...

1. ledna 2010 v 17:46 Básně (má tvorba)
Můžeš snít o dálkách nekonečných,

O hvězdách na nebi věčných.
Můžeš snít o lásce a o hrdinech,
O nás a jiných lidech.

Můžeš snít o Vánocích bílých,
O dětských úsměvavých tvářích.
Můžeš snít o princi na koni,
Můžeš stejně jako vloni.


Můžeš snít o létání v nebi,
O bloudění s láskou v rajské stepi.
Můžeš snít o návratu k dětským hrám,
O mamince, o tatínkovi, kdy jsi nebyl vůbec sám.

Můžeš snít o svém životě
A přitulit se ke vzpomínkám jako k mámě malé kotě.
Můžeš snít o světovém míru
A neztratit svou víru.

Můžeš snít a zpívat,
Své sny jen vesele vítat.
Nezapomeň snít a svůj úsměv neztratit,
Nezapomeň svůj život snem pohladit...

Novoroční balada

1. ledna 2010 v 17:44 Básně (má tvorba)
Bylo jedno děvče smutné,
nesnášelo zimy ukrutné.
Nesnášelo politologii a blbiny,
nejraději pryč od rodiny.

Bylo jedno děvče zhýralé,
ve svém srdci radosti malé.
Nesnášelo prázdnotu,
nechtěla být kůl u plotu.

Bylo jedno děvče nemocné,
ve svých snech příliš mocné.
Nesnášelo nesnesitelnou lehkost bytí,
proto se dala na politologii a pití.

Bylo jedno děvče osiřelé,
její srdce láskou vřelé.
Nesnášelo krávy a voly,
raději si dala lízátko s příchutí koly.

Bylo jedno děvče marnivé,
k práci příliš lenivé.
Nesnášelo buzeraci a rady,
falešné a slizké hady.


Bylo jedno děvče v srdci bohaté,
její oči zářily jako zlaté.
Nesnášelo bídu a lháře,
kteří se se lží dívají vám do tváře.

Bylo jedno děvče zoufalé,
kulo plány velmi nekalé.
Nesnášelo školu a učení,
to bylo pro ní to nejhorší mučení.

Bylo jedno děvče utrápené,
ve vězení jménem politologie uzavřené.
Nesnášelo nadřazenost a řeči nesmyslné,
snící o svém životě jako děvče zamilované.