Nenávist

13. listopadu 2009 v 13:05 | Tereza Štrochová |  Básně (má tvorba)
Ticho, v mém srdci pustá samota,
Okolo mě divná prázdnota.
Slzy a smutek, nic víc,
Mladý chlapec, který snědl bolu krajíc.

Blíží se Vánoc čas,
Kdy lidé se radují z různých krás.
Já se však zahaluji do nenávisti a do samoty,
Oblékám se do ní, jsou to ty nejtěsnější kalhoty.

Pláč - co to je, říkám si jen tak do tmy tmoucí,
Bolest slyším, je to láva vroucí.
Sedím a jen tak poslouchám, jestli jsi mě měl vlastně rád,
Zklamání píchá jako ostnatý drát.

A já už nechci - říkám si tiše,
Mít rád je krásné, je to obrovské klišé.
Nemyslím si, že láska je výhra,
Je to jen ošklivá ledová kra.

Krása lásky je vrchol nad vodní hladinou,
Zbytek je špína lásky, schovaný, naše oči ho vždy minou.
Ale srdce se oklamat nedá,
Říká se, najde ten, kdo hledá.



Co mám hledat - další zklamání?
Abych pocítila další hořkost, která jen mé srdce opět raní?
Abych se zase topila v bahně žalu?
Už s láskou končím - pomalu...

Nenávist k němu se usadila,
Hořkost k tomu vypila.
Sedí a nechce odejít pryč,
Budu muset na ni vzít rýč.

A vyhodit lásku i nenávist pryč navěky,
Až se mi to povede, mé srdce zašeptá: Díky!
A já opět šťastná půjdu životem bez lásky,
Však sundám z obličeje i ze srdce smuteční masky....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama