Listopad 2009

Pohádka lásky

13. listopadu 2009 v 15:14 Básně (má tvorba)
Tančila, tančila na bále,
Okouzlila mladého krále.
Král se náhle na ni usmál,
Vítr lehce venku vál.

Král přišel k dívce,
Za svitu svíce.
Přišel k ní a lásku ji vyznal,
Její odpověď vzápětí poznal.

Okouzlená jeho královským majestátem,
Neviděla, že jeho srdce je obaleno blátem.
Protančila s ním celou noc,
Král získal nad její láskou moc.

Ach, lásko,lásko kde jsi byla?
Z jeho srdce jsi odplula,
Odplula si na lodi, která se již nevrátí,
Jeho láska k dívce se pomalu krátí.

Dívka s naivní pýchou,
Králi leží u nohou.
Krále již dávno nudí,
Ráno se stejně u jiné vzbudí.


Dívka o ničem neví, dál sní svůj sen,
Ach, lásko, lásko do jejího srdce jsi zapustila silný kořen.
Král hledá další kořist lovnou,
Kořist bez strachu a bázně, kořist pro něj levnou.

Dívky mu padají samy do lože,
On jim však do srdce píchá nože.
Dívka se jednou dozvěděla o králově zradě,
Seděla tiše pod jabloní na zahradě.

Ach, lásko, lásko kam jsi odešla?
Proč jsi do jejího srdce vůbec vešla?
Ach, lásko, lásko proč ta pohádka nemůže dobře skončit?
Král si opět užívá, šel na další bál tančit.

Šel další dívce lhát,
Šel si s další dívkou pouze hrát.
Ach, lásko, lásko kde jsi zanechala svůj půvab?
Stal se z tebe jen ošklivý, malý šváb.

Ach, lásko, lásko dívka ti již nevěří,
I když klepeš u jejich dveří,
Neotočí už hlavou, protože tvá pohádka pro ni již není,
Z naivní dívky se v mladou ženu mění....

Poslední sbohem

13. listopadu 2009 v 13:13 | Tereza Štrochová |  Básně (má tvorba)
Tuto báseň jsem napsala, když zemřel můj dědeček :( Dědečku, moc mi stále chybíš

Slunce nás všech zapadlo,
Okvětí lásky v srdci uvadlo.
Vrásčitá tvář v tichém úsměvu,
Kolem jen pláč a trochu zpěvu.

Odešel jsi pryč od nás,
Nechal si jen pár keramických váz,
Ať na ně s tupým smutkem hledíme,
Na lávkách v černých šatech sedíme.

Pláčeme,protože odešel tvůj hlas,
Už zbyl jen vítr a obilní klas.
Opustil jsi včelky,jež rád si měl,
Tvůj životní žal náhle dozněl.



Necítíš už žádnou bolest,
už se necháváš v podsvětí tiše nést.
Narodil ses do chudoby,málo dostával,
Za svůj život - krásný - jsi byl pohřben jako král.

V dáli slunce zapadlo jako jsi odešel ty,
Už nikdy na nás nepromluví tvoje rty.
Odešel jsi tiše,aby nás vzpomínky nebolely,
Musím se smířit,že tvé svíce už dohořely.

Sbohem dědečku,chtěla bych ti říct,
Musím v sobě tu hořkou prázdnotu jíst.
Pro mě jsi na živu stále,
svým životem si porazil všechny krále.

Nenávist

13. listopadu 2009 v 13:05 | Tereza Štrochová |  Básně (má tvorba)
Ticho, v mém srdci pustá samota,
Okolo mě divná prázdnota.
Slzy a smutek, nic víc,
Mladý chlapec, který snědl bolu krajíc.

Blíží se Vánoc čas,
Kdy lidé se radují z různých krás.
Já se však zahaluji do nenávisti a do samoty,
Oblékám se do ní, jsou to ty nejtěsnější kalhoty.

Pláč - co to je, říkám si jen tak do tmy tmoucí,
Bolest slyším, je to láva vroucí.
Sedím a jen tak poslouchám, jestli jsi mě měl vlastně rád,
Zklamání píchá jako ostnatý drát.

A já už nechci - říkám si tiše,
Mít rád je krásné, je to obrovské klišé.
Nemyslím si, že láska je výhra,
Je to jen ošklivá ledová kra.

Krása lásky je vrchol nad vodní hladinou,
Zbytek je špína lásky, schovaný, naše oči ho vždy minou.
Ale srdce se oklamat nedá,
Říká se, najde ten, kdo hledá.



Co mám hledat - další zklamání?
Abych pocítila další hořkost, která jen mé srdce opět raní?
Abych se zase topila v bahně žalu?
Už s láskou končím - pomalu...

Nenávist k němu se usadila,
Hořkost k tomu vypila.
Sedí a nechce odejít pryč,
Budu muset na ni vzít rýč.

A vyhodit lásku i nenávist pryč navěky,
Až se mi to povede, mé srdce zašeptá: Díky!
A já opět šťastná půjdu životem bez lásky,
Však sundám z obličeje i ze srdce smuteční masky....

Obžaloba

6. listopadu 2009 v 23:00 | Tereza Štrochová |  Básně (má tvorba)
Tik tak, tik tak, tik tak, do ticha tikají hodiny,
Já tak vzdálená od své rodiny.
Bum, bum, bum, tiše srdce bije,
Pohár zoufalství stále pije.

Můj život tak prázdný a bez cíle,
Bez chuti do práce, bez píle.
Tik tak, tik tak, tik tak, pláču,
Sním o tom, jak vězeňskému životu uteču.

Jsem jak otrok, který sní o svobodě,
Jsem jak umírající, snící o vodě.
Nemám, kam bych šla a co bych žila,
Tento život jsem si nevysnila.

Jsem jak Bludný Holanďan, který dál bloudí,
Jsem jak opilec, který nesmyslně ostatní soudí.
Nechci být můra, ale motýl krásný,
Nechci být jen člověk prázdný.

Můj život je jak rakev, černý a smutný,
Jen přelud, který mě bolí, protože je ukrutný.
Nechci!, řvu nahlas v srdci svém,
Slza se leskne v oku mém.

Čekám na Godota, stále nepřichází,
To je to, co mi v životě schází.
Nemám žádný důvod pro žití,
Spíše si připadám jako vlk, kterému zbylo jeho vytí.

Marně volám o pomoc vás, co tvrdíte, že mě máte rádi,
Ale kvůli vám zažívám jen samé pády.
Bolest mi srdce kouše,
Nikdo nevidí do mé duše.

Bolí mě, že mé já vás nezajímá,
Chci něco jiného než vy, a to vás nedojímá!
Chcete, abych byla úspěšná a bohatá,
Ale když budu nešťastná, tak má duše bude prázdná a nahatá.

Přijde o důvod snít a bude poslouchat,
Tik tak, bum bum, a plakat a naříkat.
VY žijete MŮJ život, já ne, myslíte si, že to nezvládnu,
Když řeknu NE, tak uslyším, že takto brzo padnu.

Vás nezajímá, kdo jsem, ani mé názory,
Vy máte své a chcete být mými vzory.
Ale to se mýlíte, není to tak
A už nechci poslouchat jen to tik tak.

Už nechci své srdce dále trápit,
Musím se vzchopit, ne ho v žalu topit.
Vy mi dáváte neustále kudlu do zad,
Ale vy také nejste bez vad.

Jste cynikové bez citu a pochopení,
Jste sobci, bez lítosti a bez nadšení.
Vše děláte proto, aby jste šťastní byli,
Aby jste své smutky utopili.

Nechte mě konečně, ať se rozhodnu sama,
Ať za mě nerozhoduje babička, otec či máma.
Nebaví mě to, vás by to také nebavilo,
Bum bum, bum bum, mé srdce se vůbec neutišilo.

Tik tak, tik tak, tik tak bijí potichu hodiny,
Já tak vzdálená od své rodiny.
Bum bum bum bum srdce teskně buší,
Je křehčí než křídla muší…………..