Říjen 2009

23 bodů o mě :o)

29. října 2009 v 16:26 | Tereza Štrochová
1. MÉ NAROZENÍ: Samozřejmě nejdůležitější moment každého z nás. Mohla bych začít početím, ale prostě, když jsem se narodila, tak to byla určitě pecka. Určitě jsem řvala jako metalista, ale zase jsem tak vlasatá jaksi nebyla :D. Vlásky mi narostly docela pozdě. Jinak své narození považuji za největší zázrak v mém životě...a pak ještě, že mi páni doktoři zachránili život (později). DĚKUJU VŠEM ZA PŘÍLEŽITOST!!!
2. MÍ RODIČE: Tak moje mamka, to je celý můj svět, takže to bych mohla klidně napsat celou knihu :D No a můj otec...Tak tam už je to kapku horší no. :o...Prostě ne vždy je vše tak ideální, jak by si člověk představoval... :o)
3. MŮJ BRATR: Důležitá součást mého života a doufám, že co nejdéle, protože přeci jenom rodiče tady nebudou věčně a tím, že můj bratr je mladší jen o dva roky, tak bychom mohli být spolu co nejdéle (alespon tomu pevně věřím)...Doufám, že nebude bydlet moc daleko ode mne :o)
4.MÉ DĚTSTVÍ: Tak nemůžu si stěžovat. Jedinou krutou ranou byla smrt dědečka, když jsem byla malá a ještě možná operace, ale jinak jsem mla moc krásné dětství, kolem mě velké množství lidí...No a paradoxně mé dětství skončilo skoro stejně jako začalo...Smrtí druhého dědečka a pak prababičky. To už jsem si uvědomila, že ty krásné časy nikdy nepřijdou zpátky...Ale první otřes v mé dětské dušičce vlastně ještě přinesla smrt spolužákyně na základce. Dodnes to nemůžu vydýchat...Byl to největší šok v mém životě. Ano i smrt dědy a tak mě vzali hodně, ale když zemře holka, která je jen cca o půl roku mladší, tak vám asi moc hej nebude...
5.PRVNÍ LÁSKY: Bylo jich hodně a jejich jména tady psát nebudu, protože by jste věděli o koho se jedná a já bych se pak cítila trapně. Ještě když vezmu v úvahu to, že to byly jen platonické lásky :D
6.MÍ PŘÁTELÉ: První mou opravdouvou kámoškou byla Evka Havlenová...Pak ještě její ségra Jitka...Ale přeci jenom s Evkou jsme více "jako sestry" bo máme k sobě věkově blíže. Ale obě holky jsou fakt fajn a jsem ráda, že jsou pořád mými kamarádkami. No a další kámošky - taky sesterské duo :D Peťka a Zuzča... A zase to samé...Obě jsou fajn, ale s Peťkou mám bližší vztah... :o) (upřímná jsem až moc pardon)...A zbytek? Jsou kamarádi, ale které vidím zřídka, takže tak no...
7.KLUCI: Já a kluci? Tak to jendost složité téma. Někdy je mám až po krk, někdy mě umí i příjemně překvapit, ale to je málokdy. Většinou mě překvapují negativně...I když možná, že i vina je v mé osobě. Kdo ví?:D Jinak jsem na kluky jak hrom. A když se zamiluju, tak jsem fakt věrná a romantická a všechno je hezké...Jen když mě ale kluk neštve. když mě takový kluk naštve, to pak zalezu do koutka a s nikým moc nemluvím, jsem naštvaná na celý svět a ptám se proč? Co jsem udělala špatně? A taky mám vztek na sebe, že jsem se zamilovala zrovna do něho...No a když je to zase fajn, tak bych chtěla zastavit čas (jenže to je málokdy)...Pánové, zamyslete se nad sebou, protože někdy mám pocit, že jste vylezli z kopírky :D
8.LÁSKA: nejkrásnější emoce, které jsem kdy poznala, ať už je to láska k rodičům, k vlasti nebo třeba k partnerovi...Vážím si ji a bylo by fajn, kdyby ten dotyčný, ke kterému třeba případně něco cítím, taky by si toho vážil a dával třeba najevo, že je zamilovaný. Protože kdo se má ve vás vyznat?:D
9. SEX: To je pro mě záležitost lásky. Nšmůžu mít sex s někým, koho nemiluju, je mi to dost odporné. Sex je jako třešnička na dortu. Vrchol všeho. Aby to bylo hezké, musí to být romantické...vášnivé a ne hr hr hr :P
10. PRVNÍ TŘÍDA: Moc si na to nevzpomínám...Jen vím, že jeden spoližák, který se jmenoval Leoš, byl strašné kvítko :D
11.PRVNÍ DEN NA GYMPLU: Pamatuju si, že profesorka měla na sobě světle modrý kostým, že jsem seděla vedle Terky Bačové, že jsem byla vystrašená jako malé děcko... No a vidíte už je to pryč :( :(
12.MÉ CÍLE: Nemám jich moc. Chtěla bych být zdravá, co nejdéle, mít fungující rodinu (tj. hodného manžela a krásné a zdravé děti)...To mi ke štěstí stačí. A taky mít nějakou robotu, abych mohla přispívat do domácího fondu, ale politologem fakt nechci být, takže jestli mě uvidíte třeba jako prodavačku, tak se moc nedivte. Nejsem ambiciózní...fakt ne.
13.MÉ BÁSNĚ: první básně jsem napsala z nudy u moře na ozdravném pobytu. No a ty novější, které už mají "uměleckou hloubku" jsem začala psát, když se mi rodiče rozváděli...Bylo to fakt hrozné a moc mě to bolelo :( Další básně vznikali, když jsem se zamilovala, když umřel děda, když jsem se rozešla s přítelem a tak... :(
14.ROZVOD: nenávidím to slovo, nenávidím rozvodové soudy, nechci na to ani vzpomínat. bojím se že se taky rozvedu a to já vážně nechci. přála bych si najít někoho jako byl děda, který babičku nikdy neopustil. ani v tom dobrém, a hlavně ani v tom špatném. :( tak snad to vyjde no :(
15.HISTORIE: Moje srdeční záležitost...Nevím důvod, ale prostě ji miluju. Chtěla bych být Přemyslovcem...Moc :D Líbilo by se mi být Přemysl Otakar I., Václav i. A NEBO JEŠTĚ lUCEMBURK kAREL iv.:D
16.SLOVA, KTERÁ JSEM SI PŘÁLA NAPSAT JÁ (inspirováno názvem knihy od R.Fulghuma :D): JJ pan Fulghum mi otevřel oči...Ale mám ráda citáty od Johna Lennona. Cituji - "Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe." "Největším vítězstvím bude, až nebudeme potřebovat žádné vítězství." "Miluji život, protože mi dal Tebe. Miluji Tebe, protože Ty jsi můj život." "Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš?Plač...I v slzách je síla.Tak jdi a žij!" Fakt maras no!
17.MILAN BAROŠ, HUGH JACKMAN A POD.: No prostě vždy se najde někdo, kdo se mi strašně líbí :D Teď je to zrovna neherec, není to ani slavný muž, ale jeho jméno nenapíšu (jednak ho neznáte a jednak prostě ho nenapíšu :D)
18.ANETA LANGEROVÁ: nejlepší česká zpěvačka....ani lucka bílá, ani nikdo jiný není tak dobrý jako ona. Mohli bychom o tom diskutovat, ale víte proč to tak je?Protože jediná Aneta zasáhla svým zpěvem mé srdce a to jen tak někdo neumí...A když vám někdo zasáhne srdce, tak musí být nejlepší ne?:P
19.VODA ŽIVÁ: Jednak nejhezčí písnička od Anetky a jednak pravda. Bez vody bychom byli dávno v háji...Když slyším ten song, tak si vzpomenu na mamku, na člověka, kterého třeba miluju a na přátelé...Tak to je a tak to i bude :o)
20. 20...:D Překvapivě :D No jo už jsem dvacítka, čas nejde zastavit a nejde vzít zpátky, jak zpívá Davča Kollerů...Tak snad tu ještě pár pátků pobudu :D...Jsem zvědavá, jaké překvápka mi život ještě naservíruje :P
21.NEJHEZČÍ MUŽSKÉ JMÉNO: Abych pravdu řekla, je to důležitý moment v mém životě, protože když jsem byla malá snila jsem o tom, že budu chodit buď s Romanem nebo Lukášem... :D Ani jedno nevyšlo...Dnes už vím, že o ty jména až tolik nejde :D I když existujou takové ty hloupé kalkulátory, které podle vašeho a jeho/jejího jména zjistí, jestli se k sobě hodíte...No tak jako nevím...Kamarádce vyšlo hodně procent u Alfonsa...Nevím, jestli najde :D
22.SMRT DĚDEČKA: zatím největší otřes v mém životě. Navíc, když to bylo den před Štědrým dnem...Takže na to už nikdy člověk nezapomene :(
23.KDE DOMOV MŮJ?: Vím to přesně, v Ostravě v našem baráčku, v Česklu....Je to moc hezká hymna...nejhečí, mco ji mám ráda a kdykoliv ji slyším mám radost!!!Protože náš domov, naši vlast jsme dokázali ubránit, tak snad to dokážeme i do budoucna!

Přátelé

29. října 2009 v 12:50 | Tereza Štrochová, youtube |  Básně

Chtěla bych...

29. října 2009 v 12:45 | Tereza Štrochová, youtube |  Básně

Jaroslav Vrchlický: Balada o hovně

29. října 2009 v 12:44 | Poeme |  Vlastní videa
Děda mi o této básni kdysi vyprávěl...A pak jsem ji našla...a je opravdu dobrá!


Děvčátko

29. října 2009 v 12:33 | Poeme |  Básně

Malý princ

29. října 2009 v 12:28 | Tereza Štrochová, youtube |  Básně

O lásce

29. října 2009 v 12:25 | Tereza Štrochová, youtube |  Básně

Rozchod

29. října 2009 v 12:23 | Tereza Štrochová, youtube |  Básně

neděle 25.10.2009

25. října 2009 v 12:56
O ŽIVOTĚ

Ahoj, tak jsem se trochu odmlčela, nebylo moc o čem psát. No vlastně možná jo. Můj problém ze soboty 4.10. se vyřešil a překvapivě pro mě pozitivně, problém "beznaděje" taky. Takže teď napíšu něco o životě...:o)

Nedávno jsem četla úžasný článek o vesmíru. Autor se zamýšlel nad různými teoriemi vzniku vesmíru a jak asi vesmír zanikne a kdy. Po přečtení tohoto článku jsem začala přemýšlet nad tím, proč jsme vlastně tady, proč vlastně žijeme? K čemu je dobrý život, když vlastně vše skončí? Nejen náš život, ale "zemře" i Země, Slunce, naše galaxie a celý vesmír a možná i to, co je nad vesmírem....Tak proč vlastně žijeme? Na tuto otázku nikdy nikdo nenalezne odpověď. Možná jen tuto: Život je v podstatě rozmar něčeho nám neznámého. Možná Boha, možná něčeho jiného...Kdo ví...

Když ale zapomenu na dotaz proč žijeme a zamyslím se nad tím, proč žijeme zrovna my? Tady už nalézáme daleko více odpovědí. Proč právě my vysvětlím na příkladu nějaké nám dobře známé osobnosti, aby se to lépe dalo pochopit. Nejlépe spisovatele. Dám dva příklady. První - Karel Hynek Mácha. Žil jen 26 let. Nenapsal toho tolik jako jiní autoři. Byl mnohokrát kritizován. Jeho dílo bylo z počátku rozporuplné. Otázkou zůstává, co si Máchao tom všem sám myslel. Proč vlastně žiju? Má moje dílo nějaký smysl? Těžko říct. Fakt je, že jeho Máj je nesmrtelný. A můžeme ho milovat i nenávidět, protože je to jen umělecké dílo, které v nás vyvolá úvahy, o čem to dílo vlastně je nebo úvahy, že je to absolutní blbost. I tak lze literární dílo pochopit. Já mnohokrát o Máchovi uvažovala, četla jsem jen Máj. Nikdy jsem nad tím dílem moc nepřemýšlela, ale jsem si jistá, že na rozdíl od fyziky, kde na gravitaci nemusel nutně přijít Newton, si myslím že Máj mohl napsat jen Mácha. A to je to, co chci říct, že smyslem života určitého člověka je tu zanechat nějaké dílo. Mácha vlastně splnil, co měla a pak zemřel...Zní to drsně, ale myslím si, že to tak je.

Druhý příklad. Karel Čapek. Vytvořil dílo nad kterým mi zůstává rozum stát. Proč? Protože je stále aktuální. Pokud jste četli jen Dášeňku, tak i ta svým způsobem může být aktuální :o). Krakatit, R.U.R. - jsou aktuální, jak nikdy před tím. Věc Makropulos bude aktuální ještě hodně dlouho....Atd. atd. Dílo Karla Čapka žije dál...Smyslem jeho života bylo upozornit na problémy....

Ano, teď si určitě říkáte - oni to teda někam dotáhli, ale já když něco napíšu, tak se nutně stát slavným nemusím. Nejde o slávu, ale o smysl života. Váš smysl života je někde jinde. Nemusí Vás znát milion lidí. Teď řeknu příklad z obyčejného života. Můj děda, kterého nikdo nemůže znát, protože to nebyl žádný významný politik, spisovatel, apod., postavil kdysi chatu, která po něm zbyla a dnes zde můžeme trávit náš volný čas. Neříkám přímo, že to byl jeho smysl života, alepřál si, abychom my všichni, jeho rodina, byli šťastní a to se mu splnilo....

Dnes jsem si vybrala hodně komplikované téma, nejspíš siuž ťukáte na hlavu, takže to zakončím Hymnou života...Neznám přesného autora, údajně toměla být Matka Tereza. Je jedno zda to byla ona nebo ne, tato hymna má obrovské poselství a možná díky ní pochopíte Váš smysl života. Já svůj znám a vy?

HYMNA ŽIVOTA
Život je šance - využij ji,
život je krása - obdivuj ji,
život je blaženost - uživej ji,
život je sen - uskutečni ho.

Život je výzva - přijmi ji,
život je povinnost - naplň ji,
život je hra - hrej ji,
život je bohatství - ochraňuj ho.

Život je láska - potěš se s ní,
život je záhada - pronikni ji,
život je slib - splň ho,
život je smutek - překonej ho.

Život je hymna - zpívej ji,
život je boj - přijmi ho,
život je štěstí - zasluž si ho,
život je život - žij ho!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Click to get more.







Neděle 4.10.2009

4. října 2009 v 10:53
BEZNADĚJ

Ahoj, dnes píšu o beznaději. Beznaděj - slovo, které moc nemám ráda. Je to totiž situace, kdy člověk neví, co bude dál. V tuto chvíli má největší chuť zemřít, ale jak víme smrt si vybírá většinou chvíli, kdy to čekáme nejméně a kdy to chceme nejméně. Ovšem jsou i takoví jedinci, kteří podlehnou té své chuti a spáchají sebevraždu. Možná, že teď čekáte, že tyto lidi odsoudím. Ne, neodsuzuji je. Sice tvrdím, že nikdo nemá právo sebrat sobě nebo někomu jinému život, ale jelikož jsem nikdy nebyla v kůži sebevraha, tak nemohu někoho odsoudit. Neříkám, že jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, že bych se životem sekla, ale NIKDY, opravdu nikdy bych to neudělala. Pokud se někdo cítí ve stavu, kdy už nemůže dál, měl by si uvědomit, že je na světě spousta jiných krásných věcí. Těžko se mi to píše, neboť já sama mám velký problém (v této chvíli) najít ty krásy....Click to get more.Je třeba si uvědomit, kolika lidem bych svým činem ublížil, o kolik krásných zážitků můžu přijít a taky, že můj čin je dost sobecký, protože každý se trápí...A kdyby každý páchal sebevraždu, tak by lidstvo vymřelo.

Vemte si to takhle, kolik lidí je na tom hůř než vy? Například můj problém - mám teď jisté problémy s jednou osobou. Jenže jsem v podstatě zdravá, lidé kolem mě jsou zdraví, mám kde spát, co jíst, naneštěstí se v mé zemi (zatím) neválčí. Můžu svobodně studovat a říct svůj názor, mohu žít s kým chci a nemusím si vzít nějakého týpka, kterého mi určí rodiče....Není to snad štěstí? Kolik lidí umírá hladem, na různé nemoci, ve válkách? A já si stěžuju, že jsem v beznaději...Ne, beznaděj vypadá jinak. To je stav, kdy nevíte, jak dál. Ale já vlastně vím, jak dál. V pondělí mám školu, budu chodit do školy, pak přijedu domů, budu s rodinou a bude zase vše fajn...No řekněte sami - je tohle beznaděj?Click to get more.