Září 2009

Chtěla bych...

4. září 2009 v 10:17 | Tereza Štrochová |  Básně (má tvorba)
Chtěla bych být hvězdou na obloze,
Chtěla bych být psem, abych se mohla přitulit k Tvojí noze.
Chtěla bych být vítr a hladit Tvůj vlas,
Chtěla bych navždy zastavit čas.

Chtěla bych být růži vonící,
Chtěla bych být princeznou, o lásce snící.
Chtěla bych být, tam kde jsi Ty,
Chtěla bych líbat Tvoje rty.

Chtěla bych umět zpívat,
Chtěla bych se do Tvých očí neustále dívat.
Chtěla bych být jezero a odrážet Tvoji tvář,
Chtěla bych být sluncem, abych Ti rozdala svoji teplou zář.

Chtěla bych být strom, který Tě před žárem ochrání,
Chtěla bych být voda, která Tě před ohněm navždy ubrání.
Chtěla bych být jen posel vždy dobré zprávy,
Chtěla bych se stát součástí trávy.

Chtěla bych být měsícem, abych Ti na cestu svítila,
Chtěla bych být malou mořskou vílou, abych se Ti líbila.
Chtěla bych být klaun, abych Tě mohla rozesmát,
Chtěla bych být lvem, aby jsi se nikoho nemusel bát.


Chtěla bych být slzou v Tvých očích,
Chtěla bych být úsměvem na rtech Tvých.
Chtěla bych mít křídla, abychom mohli létat spolu výš a výš,
Chtěla bych být zedníkem, abych Ti mohla postavit chýš.

Chtěla bych být Tvým průvodcem na cestě tmou,
Nechci jít sama, pojď se mnou a půjdeme ve dvou...
To vše bych chtěla, vím, je toho moc,
Tak Ti můžu popřát alespoň dobrou noc. :

Nejkrásnější citáty VI. část

3. září 2009 v 0:27 citáty mého srdce
  • Ze všech živočichů se umí smát pouze člověk, i když k tomu má nejméně důvodů (Ernest Hemingway)
  • Svět je krásný a stojí za to o něj bojovat. (Ernest Hemingway)

  • Člověk je jediný tvor mezi živočichy, který se umí červenat a je také jediný, který k tomu má mnoho důvodů. (Mark Twain)

  • Humor je jisté vidění světa, je to umění vidět svět. (Karel Čapek)
  • Myslet lze jen rozumem, ale chápat jen srdcem. (Joseph Addison)
  • Světu jsi možná jen jednou osobou, ale jedné osobě můžeš být celým světem! (Wagger Henrich Karl)

  • Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu, nekráčej za mnou, možná tě nedovedu vést. Kráčej vedle mne a buď můj přítel...
  • Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali, až jej budeš opouštět. (Konfucius)

  • Nestěžujte si na sníh na sousedově střeše, máte-li špinavý práh. (Konfucius)
  • Hněv se nepřekoná hněvem, ale láskou. (Buddha)
  • Veďte lidi k tomu, aby si vybrali bitvy tak velké, aby to mělo význam a dost malé na to, aby je mohli vyhrát. (Michael Le Boeuf)
  • Dobrý lék chutná hořce, dobrá rada drásá duši. (Konfucius)

  • Přítel miluje vždy, za nesnází se stává bratrem. (Bible)
  • Je lepší rozsvítit, byť jen malou svíčku, než proklínat temnotu. (Konfucius)

  • Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij! (John Lennon)

  • Opravdu nemusíš nic být. A nemusíš nic dělat. Opravdu nemusíš nic mít. A nemusíš nic vědět. Opravdu se nemusíš něčím stát. Ale je užitečné pochopit, že oheň pálí, a že když prší, tak je hlína mokrá.


Srdcebol

2. září 2009 v 17:49 | Tereza Štrochová |  Básně (má tvorba)
Sedím, dívám se a čekám,
V mysli marně odpověď hledám.
Proč je to tak složité?
Mé myšlenky jsou naprosto rozbité.

Nevnímám nic, jen hlas svého srdce,
Však rozum se ho snaží zabrzdit prudce.
Nejde to - a já se trápím dál,
Mám pocit, jako by se mi hrůzný sen zdál.

Čekám, až tu zase budeš,
Jako vždy mé srdce dobudeš.
Jsem už z čekání zoufalá,
Ničeho jsem se tolik nikdy nebála.

Co když zase mé sny skončí v troskách?
Co když budu muset opět snít jen o láskách?
Co když ty mě vlastně nemáš rád?
Proč si musím pořád jen tak do větru lhát?

Ne, říkám si - ty se vrátíš,
A dech mého bolu zkrátíš.
Bude zase vše, tak jak má být,
Už nechci na lásku jen klít.



Čekám na odpověď na otázku:
Stojíš vůbec o mou lásku?
Nevím a to mě nejvíc trápí,
Ale také mě to tajemno dost vábí.

Nejistota mě však ničí,
Bolest mi na srdce drsně křičí...
Srdcebol - to je slovo správné,
Vzpomínám i na lásky dávné.

Je to pořád dokola - jen čekání a pak tma,
Chvíli žár, ale hned pořádná zima.
Chvíli sluneční světlo, ale chvíli noční strach,
Chvíli vůně květin, ale pak zase smrti pach.

Co jsi to se mnou vlastně udělal?
Já to nechtěla, ani jsi se neptal.
Já se teď trápím, myslela jsem, že láska nebolí,
Že si člověk dobrovolně trápení nezvolí.


Pořád doufám, že přijdeš za mnou se podívat,
Abych se mohla opět usmívat.
Usmívat se jako slunce na obloze,
Být šťastná a nebát se jít s tebou v mlze....

Petr Bezruč: Ostrava (Slezské písně)

1. září 2009 v 9:06 Básně JINÝCH autorů
Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem,
sto roků kopal jsem uhlí,
za sto let v rameni bezmasém
svaly mi v železo ztuhly.

Uhelný prach sed mi do očí,
rubíny ze rtů mi uhly,
ze vlasů, z vousů a z obočí
visí mi rampouchy uhlí.

s uhlím beru si do práce
,
z roboty jdu na robotu,
při Dunaji strmí paláce
z krve mé a z mého potu.

Sto roků v kopalně mlčel jsem,
kdo mi těch sto roků vrátí?
Když jsem jim pohrozil kladivem,
kdekdo se začal mi smáti.

Lehko se zasmát mi kdekdo moh,
ve Vídni, v ústraní tichém.
Když tomu panstvu smích nepomoh,
bodáky přišly za smíchem.
...