Srpen 2009

Odmítnutí

25. srpna 2009 v 21:55 Básně (má tvorba)

Když srdce tajně pláče
A duše se smutkem jen tak vláče.
Když se cítím, jako bych padala do hluboké propasti,
Kde na mě číhají nejrůznější pasti.


Mám pocit, že už nic hezkého nemohu prožít,
Jeho srdce jen pro sebe dobýt...
Cítím se mizerněji, depka mě svírá,
Nová naděje mi své okno neotvírá.


Cítím se, jako kdybych zemřela jen tak,
Bez ničeho, jako by mě přejel vlak.
Tíží mě vše, mé srdce je bolestivé,
Ve své melodii, tak moc tklivé...


Nemůžu potkat své štěstí v lásce nádherné,
Mé srdce stále čeká, je ji stále věrné.
V očích slzy, které už tu byly mnohokrát,
O co vlastně ještě mám hrát?


O lásku, která mě odmítá,
O štěstí, které mě nevítá,
O klid v duši, který mi neustále utíká
Nebo snad o víru, která se mě příliš nedotýká?


Pořád mě někdo odmítá, neznám důvod,
Neznám odpověď a nenávisti původ.
Sedím, tiše čekám na zaklepání,
Zaklepání od lásky, až přijde znenadání.


Tak říkám: je mi smutno, neodmítejte mě pořád,
Nejsem žádný odpad a neřád.
Jen jsem jiná než se může zdát,
Mluvím pravdu, nechci vám lhát.


Věřte mi...


Nejkrásnější citáty V.část

24. srpna 2009 v 10:37 citáty mého srdce
  • Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné - aby slušní lidé nedělali nic. (Edmund Burke)
  • Vidíš-li obra, zkoumej nejprve polohu slunce a dej pozor, není-li to stín trpaslíka. (Novalis)

  • Na světě mám jen jednoho skutečného nepřítele - a to jsem já sám. (Christian Morgenstern)

  • Není horší neštěstí nad to, když se člověk počíná bát pravdy, aby ho nepotrestala. (Blaise Pascal)
  • Nejlepší způsob, jak začít nový den - po probuzení myslet na to, zda dnes můžeme udělat radost alespoň jednomu člověku. (Friedrich Nietzsche)
  • Život je silnější než smrt, naděje je silnější než zoufalství.... (G.B.Shaw)

  • Člověk se obejde bez člověka, a proto tak snadno obětuje člověka ve válce. (G.B.Shaw)
  • Vždycky buďte spravedliví. Tím se jedněm zavděčíte a druhé ohromíte. (G.B.Shaw)

  • Svoboda znamená odpovědnost - proto se jí většina lidí bojí. (G.B.Shaw)
  • Člověk je velký ve svých představách, ale slabý v jejich provádění. (E.M.Remarque)
  • Vidět svět takový, jaký je a potom jej milovat - to je největší umění. (Romain Rolland)
  • Nejhorší chorobou, kterou trpí svět, není síla špatných, ale slabost nejlepších. (Romain Rolland)

  • Jsem raději zrazen falešným přítelem, než bych zklamal přítele pravého. (André Maurois)
  • Chval přítele veřejně, ale kárej ho mezi čtyřma očima. (Leonardo da Vinci)
  • Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým. (Charlie Chaplin)
  • Vše, co je v člověku krásné, je očima neviditelné. (Antoine de Saint-Exupéry)

  • Je mnohem obtížnější soudit sám sebe než soudit ostatní. (Antoine de Saint-Exupéry)
  • Sláva je něco, co se musí vyhrát. Čest je něco, co se nesmí ztratit. (Arthur Schopenhauer)
  • Krásní mladí lidé jsou hříčkou přírody, ale krásní staří lidé jsou umělecká díla. (J.W.Goethe)
  • Ze všech živočichů se umí smát pouze člověk, i když k tomu má nejméně důvodů. (Ernest Hemingway)


Nejkrásnější citáty IV. část

24. srpna 2009 v 10:21 citáty mého srdce
  • Nerozviřuj bláto minulosti, chceš-li být ozářen zítřejším svítáním.
  • Nikdy nevíš, co nám zítřek přinese...Proto se nikdy nevzdávej, mohl bys tak přijít o něco krásného!

  • V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu. (Marcel Pagnot)
  • Přestože si to ani neuvědomujeme, vyplňujeme důležitá místa v životě druhých lidí. (Robert Fulghum)
  • Člověka lze hodnotit podle toho, co dává, nikoli podle toho, co může získat. (Albert Einstein)
  • Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe. (John Lennon)

  • Osvoboď se z pout tohoto světa a vyprosti svou duši z vězení sebe samého. Chop se své příležitosti, protože se ti víckrát nenaskytne. (Bahá'u''lláh)
  • Svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo v ní neumí číst. (Carlo Goldoni)
  • Zeptáš-li se, budeš 5 minut vypadat jako hlupák. Nezeptáš-li se, budeš hlupákem po celý život. (čínské přísloví)
  • Život je jako divadelní hra: nezáleží na tom, jak dlouhé bylo představení, ale jak dobře bylo zahrané. (Seneca)
  • Nechtěj být člověkem, který je úspěšný, ale člověkem, který za něco stojí. (Albert Einstein)

  • Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy. Našlapuj lehce, protože šlapeš po mých snech. (Samuel Butler)
  • Z lásky se vám může chtít umřít, ale taky můžete pro lásku žít. (Robert Fulghum)

  • Člověk má odvahu k ničení, ku tvoření ještě dlouho ne. (Jan Werich)
  • Srdce hloupého je v jeho jazyku a jazyk moudrého je v jeho srdci. (arabské přísloví)
  • Život vždycky stál a stojí a bude stát za to, aby byl dožit. Ono se s ním popravdě ani víc dělat nedá. (Jan Werich)
  • Cizí chyby máme na očích, svoje za zády. (arabské přísloví)
  • Člověk se má chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni. (Václav Havel)

  • Není chudý ten, kdo má málo, ale ten, kdo více žádá. (Marcel Proust)


Nejkrásnější citáty - III.část

23. srpna 2009 v 17:01 citáty mého srdce
  • Zaléváš-li květiny, zalévej kořeny. Poučuješ-li člověka, mluv k jeho srdci. (čínské přísloví)
  • Stíny v našem životě způsobí nejčastěji to, že si sami stojíme ve slunci. (Ralph Waldo Emerson)

  • Neboj se tygra, kterému se narodila 3 mláďata, ale boj se člověka, který má 2 různá srdce. (čínské přísloví)
  • Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha. (Kniha přísloví 15,13)
  • Učíš-li se proto, aby sis zapamatoval, zapomeneš. Učíš-li se proto,abys porozuměl, zapamatuješ si. (čínské přísloví)
  • Slzy, které neprolijeme, utopí srdce. (Roger Pfaff)
  • Každý, kdo mi lichotí, je mým nepřítelem. Každý, kdo mne kritizuje, je mým učitelem. (čínské přísloví)

  • Podělte se s hladovými o rýži a s trpícími o své srdce. (Konfucius)
  • Jedna prohra naučí víc než deset vítězství!

  • Životní statečností je vážit si života i těžkého! (Josef Čapek)
  • Jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáme.

  • Dobře žít - to znamená udělat z každého roku svého života nejlepší rok svého života. (Maurice Chevalier)
  • Když ti celý svět říká NE, řekni si ANO 3x hlasitěji!!!

  • Narodil jsi se jako originál, nezemři jako kopie!
  • Člověk nesmí dopustit, aby se jeho život zastavil ani tehdy, když jeho životní sen ztroskotal. (Tennessee Williams)
  • Miluji život, protože mi dal Tebe, miluji Tebe, protože Ty jsi můj život. (John Lennon)

  • Největším vítězstvím je nepotřebovat žádné vítězství! (John Lennon)

  • Hledáš-li pravdu, nedívej se dál než k svému srdci. (John Lennon)
  • Změň, co změnit můžeš, ostatní nech být. (Henry Ford)
  • Nesmíme se zlobit a trpět kvůli tomu, že nejsme známí, spíše bychom měli usilovat o to, abychom stáli za poznání. (Konfucius)

  • Pracujeme, jako bychom měli žít navždy a žijeme, jako bychom měli zemřít dnes. (Jan Bosco)
  • Neexistuje žádný začátek, ani konec. Jediné, co máš - je TEĎ!Včera je historie..., zítra náhodou...a dnes je DÁRKEM!!!
  • Nejlepší lidské okamžiky bývají malých rozměrů, ale duchovně nám vystačí na celý život. (Robert Fulghum)

  • Největší, co může člověk ztratit, je srdce, duše a svoboda...

Maminka

23. srpna 2009 v 16:38 | Tereza Štrochová |  Básně (má tvorba)
Seděla jsem na kameni,
Čekala jsem na znamení,
Čekala jsem s duší bolavou,
Když náhle se objevil stín nad mou hlavou.

Přišla ke mě maminka
A s ní ta nejkrásnější vzpomínka.
Na dětství, na čas bezstarostných hrátek,
Přála bych si vrátit čas na zpátek.

Maminka mě hladí,
S ní mě nic nevadí.
Přála bych si, aby tu byla na věky,
Aby vyslyšela všechny mé vděky.

Abych ji mohla poděkovat za vše, hlavně za sebe,
Za to, že s ní mě nic nezebe.
Že s ní jsem zvládla všechno, co mě potkalo
A co mě ještě potká, ačkoliv se to nestalo.

Mé nemocné srdíčko se s ní jen pořád smálo,
Zůstalo dítětem, které si rádo hrálo.
Chtěla bych, aby tu zůstala pořád a
Aby vždy věděla, že ji mám moc ráda.

Nikdy nezapomenu, to vím už teď,
Tak si říkám, dál mě za ruku veď.
Mami, ty přece víš, kam mám dál jít,
Jak sama sebou vždycky být.

Ty jediná, víš o mě, to co neví jiní,
I když hodně povídají a ukazují, jak moc jsou silní.
Ty jsi ze všech nejsilnější, bojuješ za nás,
Díky tobě chápu, že svět je i plný krás.

Nejkrásnější na světě je láska mateřská,
Ta vydrží navždy a je opravdu obrovská.
Děkuji maminko, za každé slovo, i když někdy ho nechci slyšet,
Když o tebe přijdu, navždy mi bude smutek na srdce pršet.

Neopouštěj mě, prosím!

Písnička Pro mámu od skupiny Holki


Nejkrásnější citáty - II.část

23. srpna 2009 v 15:52 citáty mého srdce
  • Nejcennější životní poznání vychází vždy ze srdce. (Fontane)

  • Odpustit druhému, že je jiný - to je počátek moudrosti. (Fang Siao Ju)

  • Od samého počátku své existence si lidé dopřávají málo radostí. Právě to je, moji milí bratři, náš prvotní hřích. Chce se mi věřit jedině v Boha, který umí tančit. (Henri Matisse)
  • Neodsuzuj druhého člověka, dokud jsi nestál na jeho místě.

  • V drobných věcech se spolehni na rozum, ve velkých věř srdci... (Sigmund Freud)
  • Nauč se smát i se slzami v očích, pomalu kráčet, i když pospícháš. Nauč se hladit se zaťatou pěstí a jen tak poznáš, jak krásný je život...

  • Každý má v sobě něco cenného, co nemá nikdo jiný. (Martin Buber)
  • Tajemství mírového soužití se všemi lidmi spočívá v umění chápat každého v jeho osobitosti. (Friedrich Ludwig Jahn)
  • Sni o tom, co ti přináší radost...Jdi tam, kam chceš jít...Buď tím, kým chceš být, protože máš jen jeden život!

  • Ruce ostatních v sobě musí mít sluneční paprsky, když mě jejich dotek zahřeje u srdce. (Katherine Mansfield)
  • Žij z toho, co máš a ne z toho, co ti chybí.
  • Ten, kdo má v sobě světlo, má všechno, co si může přát.
  • Měj slunce v srdci, tam je stejně důležité jako na obloze. (Hermann Lahm)

  • Ke štěstí žádný výtah nejede, musíš jít po schodech.
  • Jediný trn zkušenosti je cennější než celá houština varování. (James Russel Lowell)
  • Nepoužívejte slova jako nikdy nebo navždy. Je to velmi nebezpečné. To, co teď rozhodně nechcete, vám zítra může scházet. Co dnes chcete navždy, vám zítra bude překážet.
  • Světlo zazáří v našem životě tehdy, naučíme-li se děkovat za maličkosti. (Bodenschwingh)

Nejkrásnější citáty I.část

23. srpna 2009 v 15:40 citáty mého srdce
  • Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru a malý ten, kdo zná jen malý cíl. (Svatopluk Čech)

  • Tragédií života není smrt, ale to, čemu dovolíme v sobě zemřít, dokud jsme na živu. (nevím)
  • Kdo chce hýbat světem - hni sám sebou! (Sokrates)

  • Když se ponižuješ, špatně činíš, když činíš špatně, ponižuješ se. (mongolské přísloví)
  • Něco mi pověz a já možná zapomenu co...Něco mi ukaž a já si to možná nebudu pamatovat...Obejmi mě a já na to nikdy nezapomenu!
  • Plodit a nevlastnit, tvořit a nepodržovat, vést a neovládat, tomu se říká hluboký život. (Lao-c')
  • Vodu neoceníme, dokud nám nevyschne studna a to platí o všem v životě. (Benjamin Franklin)

  • Je lepší bohatě žít, než bohatě zemřít. (Samuel Johnson)
  • Není hezčích pohádek, než jsou ty, které píše sám život.)
  • Naděje, to je slovo, které dává světlo temnějším zítřkům.
  • Osud se silných bojí, ale zbabělé drtí!
  • Život je jako žebřík do kurníku - krátký a posraný...
  • Život není nic lehkého. Miny jsou vždy někde ukryté! (Robert Fulghum)
  • Najdi si čas ke snění, prostor k životu a nech se vést svým srdcem.

  • Umění žít je vědět, jak vychutnat malé radosti a unést velká břemena. (Hazlitt William)

  • Každý vidí, jak vypadáš, ale jen málokdo odhalí, kdo jsi...
  • Užívej dne - možná je tvůj poslední...
  • Na světě existuje jen jedno hrdinství: vidět svět takový, jaký je, a milovat ho. (Michelangelo)
  • Zapusťte kořeny svých ideálů tak, aby vám je život nemohl vzít! (Albert Schweitzer)
  • Naučili jsme se létat jako ptáci a plavat jako ryby, ale neumíme žít jako bratři. (Martin Luther King)

  • Život se podobá zápasu. Musíš pevně stát a bez zakolísání, přijímat nečekané rány. (Marcus Aurelius)
  • Statečný není ten, kdo necítí strach. Statečný je ten, kdo si strach uvědomuje a dokáže jej překonat. (Džibrán)
  • Život rychle ustrne v tupé nečinnosti, vzdáme-li se při první překážce. (Seneca)
  • Člověk, jehož srdce neprošlo proměnou, nedokáže změnit srdce ostatních. (Jung)

  • Nebýt slz, duše by nespatřila duhu. (Cheney)
  • Nejlepším balzámem je laskavé srdce. (Fontane)
  • Co prospěje člověku, získa-li celý svět, ale ztratí svůj život? (Marek 8,36)


Mé prvotiny - Zoufalá manželka :)

23. srpna 2009 v 11:57 Básně (má tvorba)
Můj manžel Karel našel si milenku,
tu chlupatou, hnusnou, zrzavou Lenku.
Ta její odporně vychrtlá stehna,
no to má skoro každá běhna.

To její hubené, anorektické tělo,
by se s penězmi mazlit chtělo.
Karel - plešatý, obtloustlý kouřící muž,
prostatik, workoholik - hloupne už.

Já doma brečím neustále,
ta kráva zrzka se usmívá stále.
Karel se obléká jak mladý kluk,
přestože pomalu ztrácí sluch.

Ta jeho Lenička na plastice byla,
svými pětkami Karla úplně opila.
Svůj nos orlí si zmenšit nechala,
hned si ho rozbila, když za miláčkem spěchala... (A tady to bohužel končí...Když tak to ještě dopíšu, pokud se povede :D :D :D)



Mé prvotiny - Manželka :)

23. srpna 2009 v 11:52 | Tereza Štrochová |  Básně (má tvorba)
Dal jsem si jednou tři piva,
a přede mnou náhle stála rozhněvaná diva.

Podíval jsem se nejdřív na ní, pak opět na bednu,
avšak poznamenala ještě poznámku jednu:

"Pavle, ty ožralo jeden, vzala jsem si tě z lásky,
a teď mám z tebe akorát ty mizerný vrásky!"

Já jen: "Běž radši se starat o dýně
a nechovej se jako moje příšerná tchýně..."

"Nech maminku na pokoji. Jak tě ráda měla,
ódy radosti jen na tebe neustále pěla!"

"Nemluv přede mnou o té babizně, ještě vyzvracím chutný zlatavý mok,
nech vzpomínky, aby je odnesl čas, jak vlnky potok."

Tak vám, milý přátelé, radím jedno: Manželku zabte
a tou vraždou se, prosím vás, moc netrapte.

Já ve vězení sedím už čtyřiadvacet let,
uhodli jste, jak jsem do toho vlet?

Příští měsíc mne z vazby ven propustí zas,
a budu si krátit krásný, bez manželky, vdovecký čas. :D (safra nevím jak jsem na to přišla :D)

Něco jen pro pobavení :o)

Jaroslav Vrchlický: Balada o hovně

23. srpna 2009 v 11:46 Básně JINÝCH autorů
Tak a teď zde dám báseň, která je sice poněkud vulgární, ale na druhou stranu je v mnoha ohledech pravdivá (například A přec každý kdo tu žije, měl by hovnu poctu vzdát,
co jsou platný miliony, když nemůže člověk srá
t?

Na mém stole od nedávna, leží zvláštní kus,
je to věrně padělaný, lesklý, lidský trus.
Často sedím za večera nad tím hovnem zadumán,
usměju se, pozaslzím, když ho k oku pozvedám.

Snad byl otcem toho trusu přepychový hodokvas,
či je dílem
proletáře, nebo sličné ženy as,
či mu kmet na lůžku trýzněn znenadání život dal,
či byl otcem jeho mladík, když k milence pospíchal.

Balada o hovně ve videu :o)

Škoda, že mi novin kousek vedle hovna neležel,
aspoň znal bych politiku, k níž jeho pán náležel.
Hovno mlčí, svědek němý, neprozradí, kde se vzal,
nepoví, kde, jak a kdy ho tvůrce jeho zanechal.

A tak hovno z ruky dávám s rozmrzelou náladou,
žel, že navždy zůstane mi nejtemnější záhadou.
Dál však moje hlava bádá, dál se musím hovna ptát,
byla jeho hrobem louka, sad, či les, či reterát.

Všechno toto nadarmo je, marné všechno pátrání,
bohužel nebyl jsem kmotrem hned při jeho vysrání.
Sta mi představ v mysli spěchá, myšlenek se tísní sbor,
vím, že hovnem povrhují, vím, že psancem je ten tvor
.

A přec každý kdo tu žije, měl by hovnu poctu vzdát,
co jsou platný miliony, když nemůže člověk srát?
Ale jedna věc mne těší, v hovnu čerpám nauku,
v hovně jsme si všichni rovni, bez reptání, bez hluku


Ať ho vysral cigán v háji, nebo slavný generál,

hovno podrží svou formu, no a smrdět bude dál!

A tu člověk, ať je králem, ať je žebrák prosící,

čím je víc, než pro to hovno živou voznicí.


Jaroslav Seifert: Maminčino zrcátko

23. srpna 2009 v 11:33 Básně JINÝCH autorů

Jestli si to pustíte k té básní, tak je to docela mazec....



Zrcátko v zlatém oválu
ztrácelo stříbro pomalu,
až bylo nakonec slepé.
Půl života snad bezmála
maminka se v něm česala.
Kdys ukazovalo lépe.

U okna visí na skobě,
dívá se po mně, po tobě,
proč by se neusmívalo?
Maminka byla veselá
a žádné vrásky neměla,
a když, tak určitě málo.

A zpívává si nad mlýnkem
valčíky, které s tatínkem
tančila šťastná snad trochu.
Když vzpomíná si na mládí,
letmo jen okem zavadí
o jeho třpytivou plochu.

Odvíjejíc pak z hřebene
truchlivou kořist plamene,
v chomáček vlasy stočí.
Když pak jej hodí do dvířek,
vidím na skráních vějířek
a drobné vrásky kol očí.

Pak rám se zkroutil; jeho sklo
nejdřív jen lehce naprasklo,
plíseň v něm cizopasí.
Posléze prasklo vejpůlky
a maminka své drdůlky
pak v rozbitém česala si.

Čas utíká, je šedivá,
už na sebe se nedívá
a zvyká na samotu.
Když někdo klepe na dveře,
přijde v klotové zástěře,
v té černé zástěře z klotu.

Vcházím. Dnes nemám odvahu,
nikdo nestojí na prahu,
nikdo mi nestiskne dlaně.
A rozhlížím se zmateně,
zrcadlo visí na stěně.
Pro slzy nevidím na ně.
									

František Hrubín: Jízda po dešti

23. srpna 2009 v 11:25 Básně JINÝCH autorů


Když kraj v šedi srázných dešťů
mramor oblohy
vytesal v svítivé stěny,
roztřásly se ruce větví
a z nich do hloubky
jako nástroj upuštěný

ptáci padají. A nyní
plátna nebeská
slunce nadouvá a suší
a meze v zeleném spěchu
vítr ztrácejí
z keřů jak z děravých nůší.

Sloupy vzduchu kácejí se
na tekoucí zem
a do šatů, jež se lehce
blýskají na loktech lesů,
na kolenou vln,
krajina, jež s námi nechce,

utrmácená se choulí
a v té závrati
tančí výška bez chodidel -
O koho tu bojujete,
vášni oddechu,
větrný osude křídel?


Pýcha a pád

22. srpna 2009 v 23:15 | Tereza Štrochová |  Básně (má tvorba)


P.S. Pusťte si k básní relaxační hudbu a uvolněte se...a tak můžete lépe přemýšlet :o)

V temnotách historie se vynořil krutý Nero,
však jak šel čas, zmizel, po něm zůstalo jen šero.
Pak příchod křesťanských papežů,
hlásajíce víru,občas za použití nožů.

Objevil se Karel Veliký, mocný to král,
však osud si i s ním hrál.
Historie poté poznala bojovnici Johanku z Arku,
nikdo by si nevsadil na ni ani marku.

Však ji poté upálili, stejně jako Jana Husa,
Sliby, chyby a že je nepálila pusa.
Ferdinand I. a příchod habsburské nadvlády,
další velkolepé a slavné pády.

Ludvík XIV. pyšný jak páv,
kolik bylo za velké revoluce popraveno hlav?
Napoleon jede slavně na svém oři,
Nelson ho však poráží na moři.

Kateřina II. střídá muže ve svém loži,
Marie Antoinetta seč před popravou málem složí...
Však přijde horší doba,
kdy zanikne Jantarová komnata - ruská ozdoba.

První výstřel velké války,
kdy vojáci odcházejí do obrovské dálky.
Jak tiše se Titanic potopil,
tak svět se poté 4 roky v krvi topil.

Tak jak Napoleon neslavně odešel,
však Hitler slavně do dějin vešel.
Pak příchod sovětských vojsk do naši vlasti,
kde jsme prožívali socialistické "slasti".

Následný příchod sametové revoluce,
dovršení komunistické evoluce.
Pak přišel pád sovětského svazu,
došlo k jeho definitivnímu zlomení vazu.

Však Americe Usáma ukázal, že nejsou páni,
že i oni mohou být kmáni.
Bush, však muž ješitný, vše hned rychle chtěl napravit,
jen tak, dal pana Husajna popravit.

Na začátku přišel Nero, krutý to vládce,
však když to řeknu velmi krátce:
Dnešní politici jsou stejní jako on,
místo křesťanů, podnikají na muslimy hon.

Místo Johanek z Arku hledají bin Ládiny,
nevnímají své zlé činy.
Historie se neustále opakuje,
každý z nich se velmi rád napakuje...

Bojte se budoucnosti,
všímejte si více minulosti.
Dejte pozor, ať nejste zklamaní zbytečně,
nezabíjejte zlo, které je stejně nesmrtelné a bude zde věčně.

Pýcha nás dožene na kraj díry,
všichni prázdní a bez víry.
Pád se blíží rychlosti blesku,
historie ztratí na svém lesku...

Vše se zopakuje - lidé stejní, jen jména odlišná,
vládcova duše zůstane navždy pyšná.
Nevěřme těm, kteří jen neustále hovoří,
dejme na ty, kteří něco za svůj život stvoří...